Šťastný den pro ochránce přírody: Fotopast zachytila první divoká koťata za 100 let

Ruku na srdce, potkat je v lese, nejspíš bychom se pořádně orosili, ale na pohled je to opravdu jedna radost. Že se pumy, největší malé kočky (dovedou totiž vrnět a neumí řvát), pomalu vrací do lesů severoamerické Minnesoty, už ochránci přírody tuší nějakou dobu – pomocí fotopastí se sem tam podaří zachytit dospělého jedince, ale většinou se jedná o pumu, která přišla z jiných států a pokračuje dál. Tyto kočky totiž dokážou cestovat i 60 kilometrů denně.

Až nyní ale díky fotopasti projektu Voyageurs Wolf Project, který mapuje pohyb a výskyt především vlků v minnesotských lesích, se můžeme na vlastní oči pokochat a náležitě rozněžnit výjevem, který ve státě nebyl k vidění už celé věky.

Zoologové totiž nemohli uvěřit vlastním očím, když prohlédli video a našli celou rodinu: Matku pumu a tři koťata, jak hodují na úlovku. Podle velikosti a chování mláďat odborníci odhadují, že by mohla být stará mezi 7 a 9 měsíci. Jedná se o první důkaz toho, že se tyto šelmy v Minnesotě také rozmnožují, po víc než 100 letech.

Nejedná se ani o žádnou invazi, pumy jsou v Minnesotě původním druhem, který člověk prakticky vyhubil a vytlačil. Že se začínají do přírody vracet, zoology samozřejmě velmi těší. 

Budoucnost je pro ně nicméně nejistá: Odborníci upozorňují, že by pumy teoreticky mohly koexistovat na stejném území s vlky, ale vlci budou díky své organizaci do smeček vždycky dominantnějšími predátory. A největší nebezpečí pro mladé pumy představuje, nepříliš překvapivě, člověk: Ať už kvůli rušným silnicím nebo nelegálnímu lovu.

Naopak to moc neplatí – útoky pumy na člověka jsou velmi ojedinělé a jak připomínají ochránci přírody: I v Californii, kde žijí tisíce pum, máte zhruba 1000krát větší šanci, že vás zasáhne blesk, než že vás jedna napadne.

Kdybyste ale přeci jen nějakou potkali při toulkách americkou divočinou, zoologové radí jasně: Zvedněte ruce nad hlavu a jasně a nahlas na šelmu mluvte. Instinktem pumy je útočit potichu a ze zálohy, jakmile uvidí, že o ní víte, chuť bojovat ji přejde. Naopak špatný nápad je se krčit, utíkat nebo si lehat na zem.

Připomeňme, že i naše země v poslední době zažívá překvapivě podobnou paralelu s jistou přeci jen o dost menší, ale neméně divokou kočkou: Rys ostrovid už z přírody prakticky vymizel a pořád je silně ohrožený, ale vypadá to, že se velmi pomalu začíná vracet.

Trvaleji zatím žije především jen na Šumavě a v Beskydech – CHKO Šumava například před několika lety napočítala na česko-bavorsko-rakouském území něco přes sto rysů. Stále se tak jedná o vzácné, přísně chráněné zvíře a zoologové mají z každého zachycení fotopastí úplně stejný svátek, jako jejich američtí kolegové z Minnesoty.

Překážkou našim rysům jsme ale také úplně stejně jako v případě pum především my lidé – až už kvůli střetům s vozidly nebo kvůli pytláctví.