Staročeská jména se vrací ve velkém: Proč se rodičům zase líbí Boženy, Doubravky a Jitřenky?

Návrat tradičních, občas až staročesky působících jmen není žádný dojem vycucaný z prstu, v datech je vidět docela jasně a dlouhodobě. 

Zároveň ale nutno doplnit, že se nejedná o vzestup popularity jen a pouze starších a tradičních jmen. Trend je ve skutečnosti o něco širší: Už spoustu let v řadě se rodičům líbí určitým způsobem vymezit. Nepojmenovat dalšího Jakuba a další Elišku, protože mají pocit, že takových už bude ve třídě zkrátka a dobře dost – Však Jakub už vede žebříček popularity mužských jmen pro miminko nějakých čtrnáct let v řadě.

Úplný počátek trendu se přitom dal vypozorovat už okolo revoluce: Od přelomu 80. a 90. let minulého století setrvale roste různorodost jmen a přibývají i víceslovná jména.

Opravdový nástup pak přišel v polovině devadesátek a od té doby se nezastavil. Stačí se podívat na graf od Českého statistického úřadu: Například v roce 1995 se mezi 1000 osobami v průměru opakovalo tak 12-15 jmen. V roce 2022 už to bylo 70-80 jmen.

Magazín

Pouze čtyři dívky či ženy v Česku nesou toto jméno, symbolizuje světlo, naději a budoucnost plnou štěstí

Některá tradiční a krásná česká jména na okamžik ustoupila, ale nyní se zdá, že je rodiče znovu objevili. Můžeme uvést třeba Anežku či Rozálii, která na chvíli zmizely, ale posledních pár let už se bezpečně opět řadí k nejoblíbenějším dívčím jménům v Česku. Mezi chlapci se zase vrací na výsluní třeba Antonín.

Občasný návrat ale hlásí také opravdové staročeské klenoty, jako třeba Jitřenka, která se podle dat ČSÚ narodila před několika lety, či Doubravka nebo třeba Vilemín.

Samozřejmě pak nemůžeme zapíchnout prst do jednoho jediného důvodu, proč se to tak děje. Faktorů, které ovlivňují vnímání a volbu jmen ve společnosti je totiž celá řada. Důležité je třeba i prostředí – jiné jméno budou vnímat rodiče jako tradiční na venkově a jiné ve městě.

Velkou roli pak celkem pochopitelně hraje i snaha být jedinečný. A tomu se nelze divit, svět a společnost je čím dál tím propojenější, veškerou interakcí prostupují provazce spletené ze sociálních sítí a digitálního prostoru a společnost se svým způsobem slévá v jednu masu. Unikátní jméno může být symbolem snahy se vymezit.

Stejně tak se mohou rodiče vracet ke kořenům a tradicím proto, že tak reagují v kulturní rovině. Mají například pocit nejistoty, nestability, narušení kontinuity kulturní identity či státu... A hledají proto pevný bod. Takovým může být právě tradiční staročeské jméno. Říkají tím: "Sem patříme, tohle je naše."

Zapomenout nesmíme také ani na úplně prosté módní vlny a trendy. Obliba věcí a jmen se přelévá sem tam a někdy bude populárnější to, jindy zase ono. Na tom není nic s podivem.

A pořád existuje možnost, že trochu popularity Rozárkám dodala i stará známá Agáta Hanychová, když tak před několika lety sama pojmenovala dceru.