Příběh Lili Elbe patří k nejsilnějším a zároveň nejtragičtějším kapitolám moderních dějin umění. Je to příběh ženy, která se narodila do těla, jež se s její identitou míjelo, a která se navzdory tlaku doby i osobní bolesti odhodlala ke kroku, jenž tehdy neměl obdoby. Lili Elbe byla jednou z prvních transgender žen, které podstoupily lékařskou tranzici, a její život se stal symbolem odvahy i lidské touhy po pravdě. Než se však zrodila jako Lili, byla známá jako Einar Wegener, uznávaný dánský krajinář, který žil po boku talentované a nekonvenční manželky Gerdy Wegener. A právě tento vztah sehrál klíčovou roli v objevování Liliiny identity i v jejím uměleckém odkazu.

Významnou roli v jejím životním příběhu může hrát i fakt, že se pravděpodobně narodila s Klinefelterovým syndromem. Jedná se o genetickou variaci, při níž se u člověka místo běžné mužské chromozomální sestavy XY objeví kombinace XXY. Lidé s tímto syndromem často vykazují nižší hladinu testosteronu, jemnější rysy nebo méně vyvinuté sekundární pohlavní znaky, což může mít vliv na jejich tělesné i psychické vnímání sebe sama. V době Lili Elbe však o těchto skutečnostech nebylo nic známo, lékařská věda byla teprve na začátku objevování souvislostí mezi biologií a genderovou identitou.

Lili Elbe, 1930zdroj: Profimedia.cz

Manželé Wegenerovi vstoupili do společného života v roce 1904. Nešlo jen o romantický svazek – byli spřízněné duše a partneři v umění. Gerda byla fascinována ženskou krásou a povzbuzovala Einara, aby se převlékal do ženských šatů a pózoval jí pro obrazy. Pod jménem Lili pak začala vystupovat osobnost, která byla mnohem pravdivější, než maska mužství, již si Einar roky nasazoval. Gerda tuto nově se rodící podobu své partnerky zachycovala ve stylu, který se stal jejím poznávacím znamením, a Liliina tvář se stala hlavním motivem mnoha jejích obrazů. Zatímco Gerdina kariéra rostla, Lili stále více cítila, že nemůže žít životem, který jí byl přiřčen při narození. Přestala malovat a začala se soustředit na své tělo, jež vnímala jako cizí.

Gerda Wegenerzdroj: Profimedia.cz

V Paříži, kam se roku 1912 přestěhovaly, nacházely obě ženy prostor pro svobodnější život. Gerda představovala Lili jako svou sestru a pařížská avantgardní scéna je přijímala s otevřeností, která v jejich rodném Dánsku nebyla možná. Liliin obraz se stal ikonou v sérii moderně erotických portrétů, jež Gerda vytvářela. Přestože navenek působily jako nerozlučná dvojice, Lili uvnitř trpěla a popisovala se jako člověk zmítaný emocemi a nejistotami.

Tragická realita a literární reinterpretace

Touha po souladu mezi tělem a identitou nakonec Lili přiměla prodat své obrazy, aby mohla financovat sérii revolučních operací v Německu. Roku 1930 se stala oficiálně ženou a o rok později podstoupila poslední zákrok – transplantaci dělohy. Tento odvážný, ale v té době extrémně nebezpečný pokus její osud tragicky uzavřel. Zemřela na pooperační komplikace ve věku 48 let. Mnozí její novou identitu odmítali a ona sama se často cítila vyčleněná, přesto však dokázala vykročit cestou, která hluboce předběhla svou dobu.

Její příběh inspiroval umělce i autory a stal se tématem románu Davida Ebershoffa Dánská dívka (2000) i filmu Toma Hoopera z roku 2015. Tyto adaptace pomohly vrátit Lili a Gerdin příběh do povědomí veřejnosti, byť často za cenu výrazných odchylek od reality. Ebershoff přetvořil některé skutečnosti, zejména Gerdinu sexualitu a její pozdější tragický osud. Zatímco kniha i film dávají její postavě nadějný závěr, skutečná Gerda Wegener skončila vedle podvodníka Fernanda Porty, který ji připravil o majetek i životní stabilitu.

Eddie Redmayne jako Lili Elbe ve filmu Dánská dívkazdroj: Profimedia.cz

Navzdory těmto úpravám však nelze upřít, že díky těmto dílům se opětovně otevřela debata o Lili Elbe, jedné z prvních transžen v historii, a také o Gerdě Wegener, výjimečné umělkyni, která sehrála zásadní roli nejen v moderním umění, ale i v procesu Liliina sebeobjevování. Jejich osudy jsou dodnes připomínkou odvahy, lásky, kreativního tvoření i složitých cest k vlastní identitě.