Šokující objev v hlubinách oceánů: Zmutované bakterie požírají odpad. Zachrání nás před plastovou apokalypsou?
23. 6. 2026 – 9:50 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Plastový odpad dnes patří mezi největší ekologické problémy planety. Každý rok se vyrobí stovky milionů tun plastů a značná část z nich končí v oceánech, řekách, půdě nebo na skládkách. Mikroplasty už vědci našli v pitné vodě, lidské krvi, placentě i mozkové tkáni. Přesto se nyní objevuje překvapivá naděje.
Výzkumy z posledních let naznačují, že některé bakterie se začaly přizpůsobovat světu zaplavenému plasty. Dokážou totiž rozkládat materiály, které byly ještě nedávno považovány za téměř nerozložitelné.
Japonský objev změnil pohled na plasty
Průlom přišel v roce 2016, kdy japonští vědci objevili bakterii Ideonella sakaiensis. Mikroorganismus nalezený poblíž recyklačního závodu dokázal využívat běžný PET plast jako zdroj energie.
Bakterie produkuje dva enzymy. První, známý jako PETáza, naruší strukturu plastu. Druhý enzym následně rozštěpí vzniklé látky na jednodušší sloučeniny, které může bakterie dále využívat.
Pro vědce šlo o fascinující důkaz, že se příroda dokáže přizpůsobit i zcela novému typu znečištění, který člověk vytvořil teprve před několika desítkami let.
Podobné enzymy našli vědci po celém světě
Původně se zdálo, že jde o unikátní případ. Pozdější výzkumy však ukázaly, že enzymy schopné rozkládat PET plasty se objevují mnohem častěji.
Mezinárodní týmy vědců identifikovaly podobné enzymy v mořských bakteriích napříč světovými oceány. Některé studie naznačují, že jejich stopy lze nalézt ve většině analyzovaných vzorků mořské vody.
Zajímavý je například druh Rhodococcus pyridinivorans P23. Tato bakterie se dokáže přichytit přímo na povrch plastu a vytvořit na něm biofilm, který celý proces rozkladu urychluje.
Bakterie samy problém nevyřeší
Přestože jde o mimořádně slibný objev, odborníci upozorňují, že přírodní rozklad plastů probíhá stále příliš pomalu na to, aby dokázal zastavit současné tempo znečištění.
Právě proto se vědci snaží enzymy dále vylepšovat. V laboratořích vznikají jejich účinnější varianty, které dokážou rozkládat PET rychleji nebo fungovat i při nižších teplotách.
Cílem není vypustit geneticky upravené bakterie do přírody, ale využít jejich enzymy v recyklačních provozech. Pokud se výzkum podaří převést do průmyslového měřítka, mohly by v budoucnu výrazně zefektivnit recyklaci plastového odpadu.
Zatím nejde o definitivní řešení plastové krize. Objev však ukazuje, že příroda si začíná nacházet vlastní cestu, jak se s novým typem znečištění vyrovnat.
