Smutný příběh z japonské zoo: opičí mládě našlo útěchu v plyšové hračce
7. 3. 2026 – 15:57 | Zpravodajství | Alex Vávra
Opuštěné mládě makaka jménem Punch dojalo miliony lidí po celém světě. Malá opice z japonské zoo si po odmítnutí matkou našla nečekanou útěchu v plyšovém orangutanovi, kterého od té doby nosila všude s sebou. Její příběh o samotě, přijetí i postupném začlenění mezi ostatní opice se rychle stal internetovým fenoménem.
V japonské zoologické zahradě nedaleko Tokia se odehrává příběh, který dojal miliony lidí po celém světě. Malý makak jménem Punch si získal srdce veřejnosti poté, co se na internetu začala šířit videa zachycující jeho osamělost i neobvyklé přátelství s plyšovým orangutanem. Z opuštěného mláděte se během několika týdnů stal symbol zranitelnosti i odolnosti zvířat a zároveň připomínka toho, jak složitý je život ve zvířecí společnosti.
Punch se narodil loni v červenci v zoologické zahradě v Ičikawě, asi patnáct minut vlakem od centra Tokia. Krátce po narození ho jeho matka opustila, pravděpodobně kvůli vyčerpání. Mládě tak zůstalo bez základní opory, kterou makakové potřebují k přežití. Ošetřovatelé se proto rozhodli zasáhnout. Nejdříve zkoušeli různé improvizované pomůcky, například srolované ručníky, aby se měl Punch čeho držet. Novorození makakové se totiž hned po narození pevně přichytí k tělu své matky, čímž si posilují svaly a zároveň získávají pocit bezpečí. Nakonec dostal plyšového orangutana, který mu měl tuto chybějící oporu alespoň částečně nahradit.
Mládě se drží chovatele v Zoo Tokio
zdroj:
Profimedia.cz
Opice bez matky
Bez mateřského vedení měl Punch od začátku obtížnou pozici. Japonské makaky totiž žijí v přísně strukturované společnosti, kde hraje velkou roli rodinná linie a postavení jednotlivých skupin. Mláďata se od svých matek učí, jak reagovat na dominantní jedince a jak se chovat v rámci hierarchie. Bez této zkušenosti může být začlenění do skupiny výrazně složitější.
Na záběrech, které obletěly internet, je vidět, jak malé mládě tahá po výběhu plyšového orangutana, který je téměř větší než ono samo. Když ho ostatní opice odháněly nebo pronásledovaly, Punch se často vracel k hračce a pevně ji objímal. Několikrát byl dokonce zachycen, jak ho starší makakové honí nebo tahají po zemi, zatímco se zoufale drží svého plyšového společníka.
Z pohledu odborníků však nejde o šikanu, ale o běžné sociální interakce v opičí skupině. Dominantnější rodiny si u makaků přirozeně upevňují své postavení vůči slabším jedincům. I kdyby byl Punch se svou matkou, určitou míru agresivního chování by pravděpodobně zažíval také. Bez její ochrany a bez naučených reakcí na dominanci však pro něj může být situace náročnější.
Zájem o malého makaka mezitím dramaticky vzrostl. K výběhu zvanému Monkey Mountain začaly proudit davy návštěvníků. Zoologická zahrada proto musela zavést přísnější pravidla. Návštěvníci mohou sledovat opice z první řady pouze deset minut, musí zůstat potichu a nesmějí používat selfie tyče ani stativy, aby zvířata nebyla vystavena zbytečnému stresu. Jen během jednoho víkendu přišlo do zoo téměř deset tisíc lidí a celková únorová návštěvnost přesáhla čtyřicet sedm tisíc návštěvníků, což je více než dvojnásobek oproti předchozímu roku.
Plyšový orangutan, který dojal svět
Nečekaným vedlejším efektem Punchova příběhu se stala i popularita jeho plyšového společníka. Orangutan, který je součástí kolekce Djungelskog od společnosti IKEA, se po zveřejnění videí začal rychle vyprodávat po celém světě. Fanoušci malého makaka začali hračku označovat přezdívkou Ora-Mama a kupovali ji jako symbol jeho neobvyklého přátelství.
V mnoha obchodech se zásoby rychle vyčerpaly a hračky se začaly objevovat i na internetových aukcích za výrazně vyšší ceny. Společnost IKEA proto oznámila, že pracuje na doplnění zásob. V Malajsii se navíc část výtěžku z prodeje těchto plyšáků věnuje na ochranu orangutanů v přírodě.
Samotný Punch mezitím pomalu dělá pokroky. Novější záběry ukazují, že si postupně získává větší důvěru ostatních opic. Někdy ho lze vidět, jak šplhá na záda jiných makaků, sedí mezi dospělými jedinci nebo se nechává čistit a objímat. Důležitým signálem je také to, že svůj plyšový orangutan nechává čím dál častěji stranou.
Pro ošetřovatele je to dobrá zpráva. Znamená to, že se mládě stává samostatnějším a začíná více spoléhat na skutečné sociální vztahy ve skupině. Plyšák mu sice stále dělá společnost při spaní, ale dalším krokem bude chvíle, kdy Punch začne nocovat schoulený s ostatními opicemi.
Příběh malého makaka tak ukazuje nejen sílu zvířecích instinktů, ale i schopnost přizpůsobení. Z osamělého mláděte, které hledalo útěchu v plyšové hračce, se postupně stává člen opičí společnosti. A právě tato pomalá cesta k přijetí je možná tím, co na Punchově příběhu lidi po celém světě zasáhlo nejvíc.