Říkal, že je narozen ve znamení Býka. Celou dobu si ze mě dělal legraci a já to nepoznala
25. 4. 2026 – 11:20 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Klára milovala astrologii a byla přesvědčená, že díky hvězdám konečně našla toho pravého. Věřila, že její cit pro znamení je dar. Jenže život jí brzy ukázal, že ne všechno se dá vyčíst z horoskopu.
Celý život jsem radila ostatním, jak žít podle hvězd. A fungovalo to. Nejen mně, ale i lidem kolem. Když za mnou přišly kamarádky s novou láskou, sedly jsme si spolu a já podle horoskopů zkoumala, jestli je to muž, který má v jejich životě zůstat. A téměř vždycky to vycházelo. Všechno do sebe zapadalo. Možná až příliš dobře.
Svého vyvoleného jsem si vybírala opravdu pečlivě
I já jsem chtěla kousek toho štěstí pro sebe. Hledala jsem ho ve hvězdách a byla přesvědčená, že právě tam najdu odpověď. Měla jsem své favority – Kozorohy, Lvy i Berany. Přes to zkrátka nejel vlak.
Na každém rande jsem si proto hned zjišťovala, s kým mám tu čest. Datum narození, čas, místo. Nic jsem nenechávala náhodě. Někteří muži se jen pousmáli, jiní si ťukali na čelo. Mně to ale bylo jedno. Věřila jsem, že takhle se chyby nedělají.
Přijala jsem rande naslepo
Jeden muž to se mnou ale skutečně ustál. Smál se tomu, jak k tomu přistupuju. Jmenoval se Kristián. Od první chvíle se mi líbil. Měl pomněnkové oči a kudrnaté vlasy, které mu padaly na ramena. Zamilovala jsem se rychle. Možná až příliš rychle. A zdálo se, že i já jsem mu padla do oka.
Byl to bratr mé kolegyně Anežky. Ta mi ho dlouho doporučovala. „Bude se ti líbit,“ opakovala pokaždé, když jsme se potkaly v práci u kávovaru. „Jste si podobní. On taky miluje hvězdy.“ Věřila jsem jí. Anežka byla vždycky rozumná. A tak jsem na to rande nakonec šla.
Byl to ten pravý - byla jsem si až příliš jistá
Kristián mi tehdy řekl, že je Býk v první dekádě. Ten „pravý“ – se vším všudy. Byla jsem nadšená. To znamení se ke mně dokonale hodilo, navíc s ascendentem ve Lvu. V mých očích to byla ideální kombinace.
Od prvního rande jsme spolu trávili téměř každou volnou chvíli. Vysvětlila jsem mu, jak poznat jednotlivá znamení podle povahových rysů. Poslouchal mě, usmíval se a nechal mě mluvit.
Položil mi zvláštní otázku. Měla jsem zpozornět, ale neudělala jsem to
Jednou se na mě podíval a s lehkým úsměvem se zeptal: „A u mě jsi poznala, co jsem za znamení?“
Podívala jsem se na něj trochu pobaveně. „Samozřejmě,“ odpověděla jsem jistě. „Jsi klidný, trpělivý a máš v sobě zvláštní vnitřní stabilitu. A taky jsi neuvěřitelně smyslový – umíš si užívat doteky, jídlo, blízkost… To je úplně typický Býk.“
Kristián se jen znovu pousmál.
Náš vztah se mezitím posunul dál. Stali jsme se milenci. Všechno bylo intenzivní, blízké, skoro až samozřejmé.
A pak jednou, po jedné z těch tichých chvil, kdy už nepadne ani slovo, jen ležíte vedle sebe, mi řekl: „Je velká škoda, že jsi tak bláznivá.“
Zarazilo mě to. Bylo to zvláštní. Ale neřešila jsem to. Byla jsem zamilovaná.
Bez důvodu se se mnou rozešel
Po měsíci, kdy jsme si z mého pohledu užívali jeden druhého, se najednou všechno změnilo. Přestal se ozývat. Nevolal, nepsal, nereagoval ani přes svou sestru. Jako by zmizel.
Byla jsem zamilovaná a vůbec jsem nechápala, co se stalo. Chodila jsem do práce jako tělo bez duše a snažila se to nějak vstřebat. Pořád dokola jsem si přehrávala naše poslední chvíle a hledala chybu.Trvalo to tři měsíce, než se Anežka odhodlala říct mi pravdu.
Ukázalo se, že jsem byla jen součástí sázky
Jedno ráno přišla jako obvykle ke kávovaru. Chvíli mlčela a pak se mě opatrně zeptala, jestli už jsem v pořádku. Podívala jsem se na ni nechápavě. „Jak myslíš v pořádku?“ vydechla jsem. „Někdo, koho miluješ, tě opustí bez jediného slova… a ty ani nevíš proč.“ Anežce se zjevně ulevit nechtělo. Bylo na ní vidět, že se trápí. Nakonec ale sklopila oči a tiše řekla: „Promiň, Kláro… my jsme jen chtěli zjistit, jak dobrá v té astrologii opravdu jsi. Vsadili jsme se. Já, brácha… i pár kolegů.“ Zůstala jsem stát bez hnutí. „A taky jsi to nepoznala,“ dodala ještě tišeji. „Brácha není Býk. Je Štír. Celou dobu si z toho dělal legraci.“
Odešla jsem bez jediného slova. Vztek mě hnal pryč. Sbalila jsem si věci a odešla i z práce. Přestala jsem lidem vykládat jejich vztahy podle hvězd. Nechala jsem si je jen pro sebe. Protože někdy není problém v tom, co vidíme… ale v tom, co vidět nechceme.
Tento článek vznikl na základě skutečné události, fotografie použitá v textu je pouze ilustrační. Prožili jste něco podobného? Podělte se s námi o svůj příběh a napište nám na redakce@tiscali.cz
