Proč mají některé mince vroubkované okraje a jiné ne: Není to náhoda, mohou za to staří zloději

V dávných dobách měly mince přesně takovou hodnotu, jakou měl kov, ze kterého byly vyrobeny – tehdy šlo primárně o drahé kovy, tedy zlato a stříbro. Hrany historických mincí bývaly hladké a vlivem tehdejších technologií ražby také dost nepravidelné.

Toho si brzy všimli podvodníci a začali masově provádět takzvané „okrajování“ či „ostříhávání“ (v angličtině se pro to vžil termín coin clipping).

Z každé mince, která se jim dostala do ruky, nenápadně seřízli nebo opilovali nepatrný kousek okraje. Zmenšenou minci pak bez problémů udali na trhu za její původní hodnotu a z nasbíraných zlatých či stříbrných pilin si odlévali vlastní ingoty.

Tento nenápadný zločin způsobil na konci 17. století v Anglii obrovskou měnovou a ekonomickou krizi. Jak uvádí historický přehled The Perth Mint, některé mince v oběhu byly natolik ořezané, že ztrácely až polovinu své skutečné hodnoty, na což dopláceli poctiví obchodníci i stát.

Fyzik zachraňuje ekonomiku

Vyřešením tohoto celonárodního problému byl pověřen muž, kterého známe především z hodin fyziky – otec gravitačního zákona Sir Isaac Newton. Ten byl v roce 1696 jmenován dozorcem (a později vrchním správcem) Královské mincovny v londýnském Toweru.

Newton vzal svou práci neuvěřitelně vážně. Nejenže začal padělatele sám v převlecích aktivně lovit po londýnských putykách, ale přišel i s radikálním technologickým řešením.

Během obrovské měnové reformy nechal staré znehodnocené mince stáhnout a začal vyrábět nové, dokonale kulaté. To nejdůležitější ale byla nová technologie, která dokázala na okraj mince vyrazit pravidelné drážky (takzvané vroubkování).

Pokud by se od té chvíle zloděj pokusil okraj mince opilovat, okamžitě by zničil složitý vroubkovaný vzor. Taková mince pak byla na první pohled identifikovatelná jako znehodnocená a nikdo by ji od něj nepřijal. Newtonův geniálně jednoduchý trik zloděje okrajů nadobro zastavil a vroubkování se postupně stalo celosvětovým standardem.

Český hmatový kód ve vaší kapse

Dnes už běžné oběžné mince nevyrábíme ze zlata ani ze stříbra. Jsou raženy z levných ocelových slitin, takže jejich oškrabáváním byste si dnes nevydělali ani na chleba.

Proč tedy u mincí drážkování zůstalo? Kromě tradice a toho, že hrany s vroubky lépe zachytávají senzory v prodejních automatech, slouží v současnosti okraje mincí primárně zrakově postiženým spoluobčanům. Pomáhají jim bezpečně a rychle rozeznat hodnotu peněz jen po hmatu.

Jak dokládají oficiální specifikace České národní banky (ČNB), pokud si teď vysypete české mince na stůl, zjistíte, že mají dokonalý systém střídání, o kterém většina z nás nemá ani tušení.

Koruna má jemně vroubkovanou hranu (přesně 80 vroubků). Dvoukoruna je oproti tomu překvapivě hladká – není to totiž dokonalý kruh, ale jedenáctihran se zaoblenými hranami. Pětikoruna je zcela hladká a kulatá. Desetikoruna má opět jemné drážky (144 vroubků), dvacetikoruna je neobvyklý třináctihran a ta největší, bimetalová padesátikoruna, má po obvodu opět čistě hladkou hranu.

Díky tomuto promyšlenému hmatovému kódu dokáže nevidomý člověk v peněžence i ve tmě během zlomku vteřiny nahmatat přesně tu částku, kterou potřebuje. Newtonův trik proti padělatelům tak dnes usnadňuje život tisícům lidí.