Přežil nemožné: Ztroskotaný námořník 133 dní vzdoroval smrti na voru uprostřed oceánu

Také jste nervózní, když pět minut v lese přesně nevíte, kde jste? A kdybyste měli bloudit dejme tomu pět hodin, už by se o vás pokoušela srdeční zástava?

A teď si představte, že před sebou nemáte pět minut nebo hodin. Ani dní. Ani týdnů. Ale rovnou pět měsíců. A ne třeba v lese či divočině, kde se alespoň dá najít něco k snědku, ale uprostřed Atlantiku.

Že by v takovém případě absolutně nešlo přežít? Čínský námořník Poon Lim kdysi dokázal opak.

Pravda, Lim měl štěstí do začátku, které mu opravdu zachránilo život, protože kdyby zůstal plavat ve vlnách opravdu bez ničeho, nejspíš by se nedožil ani prvního večera.

Jak vzpomíná magazín Factinate, Lim se ve čtyřicátých letech minulého století živil jako lodní steward na palubě civilní lodi SS Benlomond. Jenže té v listopadu roku 1942 zkřížila cestu německá ponorka a ve druhé světové válce se civilních cílů nikdo neštítil. Stačilo pár torpéd a britská loď šla ke dnu během několika minut. Lim se zachránil jako jediný z 53 členů posádky. Neuměl moc dobře plavat, ale nasoukal se do záchranné vesty a skočil do vln.

Pak právě přišlo ono štěstí v neštěstí: Lima po několika hodinách vlny donesly ke zhruba dva metry čtvereční velkému záchrannému voru, který se měl na příští téměř půlrok stát jeho novým domovem. Našel na něm několik plechovek sucharů, trochu vody, cukru, čokolády a baterku.

Právě suchary a voda mu posloužily po několik týdnů, jenže nakonec zásoby začaly docházet. A v tu chvíli se musel Lim začít starat, co mu jen síly stačily.

Z baterky vymontoval pružinu, z níž vyrobil improvizovaný rybářský háček. Z konopného lana si spletl vlasec a zbytky sucharů posloužily za návnadu. A když chytil menší rybu, použil ji rovnou jako návnadu pro větší. 

V záchranné vestě měl plachtu, tu si rozložil nad hlavou a chytal do ní dešťovou vodu. A co ulovil, to si usušil na slunci na improvizovaném sušáku z lana a dřívek. Jako nůž používal ostrý kus plechovky.

I tak se ale samozřejmě nejednalo o žádnou dovolenou a Lim se musel vypořádat s řadou krizí. Třeba v období sucha mu hrozilo, že zemře žízní, protože prostě nepršelo. V tu chvíli přilákal na zbytky ryb racka, kterého chytil do rukou, zabil a vypil jeho krev, čímž si zachránil život.

Krev pak dokonce přilákala žraloky, kteří jevili o Limovo plavidlo zájem. Houževnatý námořník se ale nesnažil prchnout, naopak zpozoroval příležitost: Vypáčil z voru hřebík, ohnul ho do velkého háku a použil zbytky racka jako návnadu.

Magazín

Smutný konec nejvěrnějšího vojáka: Za Japonsko bojoval ještě 30 let po konci války, pak se tam nesměl ani vrátit

A po chvíli opravdu chytil menšího žraloka, se kterým pak svedl takříkajíc hemingwayovský boj: Obalil si ruce plachtovinou a vytáhl vzpouzejícího se dravce na palubu, kde ho v souboji na život a na smrt ubil kanystrem, který si předtím naplnil mořskou vodou. Maso si pak usušil na slunci a krev z jater vypil.

Jeho neuvěřitelné robinsonské dobrodružství nakonec trvalo 133 dní, než ho proudy postupně zahnaly blízko Amazonky, kde si ho všimli a zachránili brazilští rybáři.

Lim zhubl deset kilogramů, byl úplně vysílený, ale po chvíli v nemocnici se zcela zotavil. Až dodnes drží jeho urputná snaha o přežití rekord pro nejdelší pobyt na moři na voru. 

Limovo odhodlání a zároveň důmyslnost, se kterou si poradil, byla tak významná, že pak jeho postupy zařadilo britské i americké námořnictvo do svých manuálů přežití na moři.

Právě odtud pochází titulní fotka: Nejedná se samozřejmě přímo o Lima uprostřed Atlantiku, u toho si ho pochopitelně nikdo nefotil. Ne, díváte se na rekonstrukci, kterou v roce 1945 vyrobilo americké námořnictvo právě proto, aby mohlo fotku zahrnout do rad, jak přežít ztroskotání.

Jeho zážitek mu ale kupodivu moře nezošklivil: Po válce se Kim vrátil do práce na lodi, kde pak pracoval jako steward a později šéf stewardů až do důchodu, kam odešel v roce 1983. 

Zemřel v roce 1991 ve věku 72 let.