Překvapivý nález z bitvy o Pompeje: Římané použili starověký kulomet

Když přijde řeč na Popmpeje, nejspíš nikdo nezůstane jen tak zírat, nevěda, oč běží. Římské město, které jednoho dne nečekaně spolkla exploze sopky Vesuv, se totiž právě díky katastrofě stalo nenahraditelnou studnicí vědění a informací o starověku. 

Vulkán totiž svou explozí prakticky perfektně zakonzervoval život ve starém Římě a dnes ho mohou vědci odkrývat skoro takovým způsobem, jako by opravdu stáli v ulicích před dvěma tisíci lety. A odkrýt pořád zbývá celou třetinu města – kdo ví, jaká podivuhodná tajemství archeologové ještě odhalí.

Nicméně pozor, Pompeje nebyly vždy římským městem: Původně se jednalo pouze o město římských spojenců, které sice dlouhá staletí s impériem věrně spolupracovalo, nakonec se ale zapojilo do vzpoury měst Kampánie proti Římu v roce 89. p. n. l. 

Pompeje požadovaly buďto úplnou samostatnost, nebo plnohodnotné římské občanství se všemi výhodami. Ani jedno moc nevonělo římskému diktátorovi Luciovi Corneliovi Sullovi, který přitáhl s armádou a i přes odhodlanou obranu si město nakonec podrobil.

Stopy po tomto obléhání se na hradbách zachovaly dodnes a právě díky nim zjišťujeme nečekané podrobnosti o římské vojenské síle. Archeologové nově odkryli zvláštní řadu stop po silných zásazích na severní straně pompejských hradeb. Poškození je tak pozoruhodné, že vědci v nové studii zveřejněné v časopisu Heritage přicházejí s nečekaným vysvětlením.

zdroj: Adriana Rossi, CC BY 4.0

Římané podle nich přitáhli se starověkým kulometem. Spousta kulatých stop po zásazích jasně pochází od kamenů z praků a balist. Jenže nově odhalené zásahy byly čtvercové a vějířovitého tvaru. 

Hypotéza, kterou pak výzkumníci potvrdili i pomocí pokročilých technologií a 3D modelování, je jasná: Zásahy přesně odpovídají kovovým hrotům šipek, které v relativně vysoké kadenci chrlila řecká opakovací balista polybolos. Tvarově by odpovídaly i dochované šipky z polybolu, které jsou dnes k vidění v muzeích.

Takové šipky se nepoužívaly k rozbíjení zdí. Ne, jejich cíl byli lidé: Obránci na hradbách, pompejští lučištníci a podobně. Stopy odhalené na zdi tedy logicky pocházely od šipek, které svůj cíl minuly.

Dobové záznamy popisovaly opakovací balistu polybolos jako nepříliš užitečný nástroj proti přesile, protože projektily měly minimální rozptyl a zbraní tedy nešlo "pokropit" nepřátelský dav. Polybolos byl ale naopak extrémně účinný při opakovaném zasahování jednoho cíle.

Samotnou balistu podle všeho vynalezli o několik století dříve na ostrově Rhodos, který tehdy platil za centrum rozvoje a technologií. Sulla na Rhodu působil jako guvernér jen krátce před obléháním Pompejí.

„Je proto velmi dobře možné, že technicky dobře informovaný a politicky zdatný velitel Sulla převzal vojenská vylepšení z Rhodu a použil je následně proti Pompejím,“ uzavírají autoři studie.

Mimochodem, kdo by nechtěl věřit jen suchým teoriím: V roce 2010 se na polybolos zaměřili i populární Bořiči mýtů, kteří zkusili zbraň postavit podle dobových záznamů. Opakovací balista pak doopravdy fungovala a vysílala smrtící projektily s dostřelem větším než 200 metrů. Závěr byl jasný: Starověká opakovačka mohla existovat, jen nebyl k mání žádný skutečný důkaz jejího použití.

To už nyní, zdá se, neplatí.