Pražská socha z knih dobyla TikTok. Knihovníci teď řeší nečekaný problém

Ještě nedávno šlo o jednu z těch věcí, kolem kterých lidé chodí celé roky, aniž by jim věnovali zvláštní pozornost. Tichá, téměř meditativní instalace ve vestibulu Městské knihovny v Praze. Sloup z knih, který nenápadně připomínal, že vědění má hloubku, kam lidské oko nedohlédne. Dnes se před ním stojí fronty, lidé přijíždějí s mobilem v ruce a Praha má nový turistický fenomén, který nikdo neplánoval.

Idiom, dílo slovenského výtvarníka Mateje Kréna, se stal symbolem zvláštní proměny veřejného prostoru v éře sociálních sítí. To, co mělo působit tiše a dlouhodobě, se během několika let proměnilo v globální vizuální atrakci.

Socha je tvořena zhruba osmi tisíci knih naskládaných do vysoké válcovité věže. Nahoře i dole je uzavřena zrcadly, která vytvářejí iluzi nekonečného prostoru. Pohled dovnitř skrze kapkovitý vstup působí téměř hypnoticky, jako by se člověk díval do studny bez dna nebo mizel v útrobách příběhů, které knihy ukrývají. Právě tento moment, jednoduchý a zároveň silný, dnes funguje jako ideální vizuální past pro objektivy telefonů.

zdroj: Profimedia.cz

Cesta od bienále k frontám turistů

Idiom vznikl už v roce 1991 a jeho první velké uvedení proběhlo v roce 1995 na bienále v São Paulu. Do Prahy dorazil o rok později a nejprve byl vystaven v Galerii Jiřího Švestky, která má sama o sobě silnou symboliku – v padesátých letech totiž sloužila jako sklad zakázaných knih. Od roku 1998 stojí instalace trvale ve vestibulu Městské knihovny na Mariánském náměstí, kde dlouho působila jako přirozená součást prostoru.

Zlom přišel až kolem roku 2022. Sociální sítě, zejména BookTok a Instagram, začaly Idiom masově šířit a algoritmy z něj udělaly vizuální senzaci. Místo, které bylo původně určeno čtenářům, se náhle ocitlo v centru pozornosti globální digitální kultury. Během Vánoc nebo Velikonoc dnes dorazí ke knihovně i více než tisíc lidí denně a čekání na fotografii se běžně protáhne na dvě hodiny.

zdroj: Profimedia.cz

Pro knihovníky to znamenalo zásadní změnu provozu. Jeden ze vstupů musel být vyhrazen výhradně pro turisty a zvažuje se i zavedení vstupného. Absurdní situace, kdy se lidé jdoucí vrátit knihy omylem zařadí do fronty na fotografii, se staly běžnou realitou.

Když umění začne žít vlastním životem

Matej Krén opakovaně zdůrazňuje, že jeho cílem nikdy nebylo vytvářet turistickou atrakci. Idiom měl symbolizovat nekonečnost poznání a vztah člověka ke knihám jako k základnímu stavebnímu materiálu lidské paměti. Knihy pro něj nejsou dekorací, ale nositeli osudů, příběhů a informací, které dalece přesahují jejich fyzickou podobu.

Idiom navíc není jeho jediným dílem pracujícím s knihami. Krén vytvořil i další rozsáhlé instalace, například kruhovou místnost Gravity Mixer, představenou na EXPO 2000 v Hannoveru, nebo projekty Passage, Book Cell a Beauty and the Book, vystavené v evropských i blízkovýchodních městech. Všechny spojuje fascinace knihou jako objektem i metaforou lidského myšlení.

Příběh Idiomu je tak víc než jen historka o virální atrakci. Je to ukázka toho, jak se význam uměleckého díla může v čase radikálně proměnit. Z tiché meditace o nekonečnu vědění se stal symbol digitální doby, ve které obraz často předbíhá význam. A možná právě v tom spočívá jeho současná síla – připomíná, že i v době rychlých kliknutí a lajků se lidé stále nechávají přitáhnout ke knihám, byť někdy oklikou přes zrcadla a displeje.