"Já jsem pět - šest let hrál ruletu, byl jsem gambler. To mi rozbilo celý osobní i rodinný život, samozřejmě i finance," líčí Sorát svůj životní příběh. Od roku 2003 prodává pouliční časopis Nota bene, což pomáhá bezdomovcům vydělat si peníze. Každý z prodejců má vyhrazené místo, na Soráta připadl podchod u jednoho z velkých bratislavských nákupních center.

A právě náhoda při prodeji časopisu způsobila, že z bezdomovce se nakonec stal autor knihy pod názvem Pouliční divočák. Před několika lety se u Soráta zastavil známý slovenský spisovatel Daniel Hevier a koupil si výtisk Nota bene. Prodavač mu poděkoval a literáta oslovil jménem. Následně se oba dali do řeči a později se setkávali. "Když jsem zjistil, že je dobrý vypravěč, tak jsem mu řekl, že by byla škoda, pokud by zůstal jen u prodeje časopisu," popsal Hevier před novináři Sorátovy literární začátky.

Podkladem pro knihu se stal Sorátův vlastní samizdat o životě na ulici, který nabízel spolu s pouličním časopisem. "Já jsem si už od roku 2003, když jsem byl na ulici, začal psát vlastní deník. Na ulici se děje mnoho věcí. Já jsem zvědavý člověk, rád komunikuji s lidmi a dozvídám se jejich životní příběhy," poznamenal autor knihy, která vyšla v nákladu 2000 kusů. Ulice už pro něj není domovem, přespává v ubytovně.

Pro psaní využíval Sorát knihovnu v centru Bratislavy. Ačkoliv dokončení literární prvotiny málem zmařila ztráta paměťového disku s texty, nyní tuto příhodu bere spisovatelský elév s nadhledem. "Já jsem spokojen, že jsem ten USB klíč ztratil. První verze knížky nebyla až tak dobrá," tvrdil. Do budoucna už má plány na vydání další knihy, pro kterou chce rovněž využít své dřívější zápisky z ulice. Mezitím s prodejem pouličního časopisu končí, bude ale do něj přispívat jako externí redaktor.