„Lidé se často uchylují k izolovanému posilování břišních svalů, ale bez ohledu na přirozené pohybové vzorce to nemá kýžený efekt. Střed těla totiž není jen o ‘pekáči buchet’ ale o schopnosti celého těla spolupracovat v souhře,“ vysvětluje Václav Rázl, pohybový specialista, školitel trenérů a autor tzv. ideomotorické terapie, která staví na přirozeném pohybu těla vedeném záměrem.

Tělo jako celek. Nejen břicho a záda

Naše tělo je stavěné na pohyb. A ten přirozený nevychází z pevného, statického středu, ale z končetin, které s trupem spolupracují jako propojený systém. Jenže moderní způsob života- dlouhé sezení, nedostatek pohybu a stres- vede k tomu, že tělo ztrácí schopnost reagovat pružně. Místo koordinace a opory vzniká napětí a blokády.

„Páteř není určena k tomu, aby byla znehybněná. Potřebuje pohyb, aby mohla dýchat, pružit, reagovat. Zatínáním svalů ji ale stabilizujeme na úkor přirozenosti,“ upozorňuje Rázl.

Chybná rada? Podsadit pánev, stáhnout břicho, zatnout svaly…

V posilovnách, ale i na lekcích zdravého pohybu často slýcháme dobře míněné, ale zavádějící rady: podsadit pánev, zatnout břicho, stáhnout lopatky dolů. Jenže tyto pokyny vedou ke ztuhnutí a narušení přirozené koordinace.

„Vědomé posilování konkrétních svalů nedokáže zajistit celotělovou harmonii a narušuje přirozenou koordinaci pohybu. Jenže střed těla musí fungovat jako celek,“ popisuje Václav Rázl. „Pohyb člověka vychází vždy z končetin, nikoliv ze statického středu. Místo mechanického zatínání svalů je důležité vytvořit správné opory a umožnit tělu chovat se přirozeně.“

„Stabilita nevzniká mechanickým sevřením svalů. Potřebujeme aktivovat tělo skrze pohyb- umožnit mu reagovat na různé podněty, ne ho zafixovat v jedné poloze,“ říká odborník z Fyziofitness Černošice. A dodává: „Ve skutečnosti jde o vytvoření opory v chodidlech, pánvi a rukou. Tyto tři body jsou klíčem k přirozenému zapojení středu těla.“

Dýchej, pohybuj se, neseď jako socha

Velkou roli ve stabilitě hraje i dech. Správně fungující bránice, hluboké břišní svaly a pánevní dno pracují v souhře- ale jen tehdy, když tělu nebráníme zatínáním a vědomým zadržením dechu. „Bránice není jen dýchací sval. Je klíčovým hráčem pro stabilitu. Pokud se přirozeně pohybuje, pomáhá celému trupu správně reagovat na zátěž,“ připomíná Rázl.

Ideomotorické terapie | zdroj: vaclavrazl.cz

Cvičit s hlavou. Doslova

Nejúčinnější cvičení vychází z reálného pohybu. Ne ze série opakování v posilovně, ale z každodenní potřeby- třeba zvednout těžký nákup, sáhnout po věci na poličce nebo někomu něco podat. „Skutečná funkční síla vzniká tehdy, když tělo ví, proč se pohybuje. Když něco zvedáme, mělo by to mít cíl- ne jen bezúčelné tahání železa. Právě proto jsou lidé s fyzicky náročnou prací často silnější a odolnější než ti, kdo tráví hodiny v posilovně,“ vysvětluje Rázl.

Kyčle, pánev, opory: kde opravdu začíná stabilita?

Centrem našeho těla není „core“ v podobě zatnutého břicha. Je to oblast pánve a kyčlí- prostor, kde se spojuje dolní část těla s trupem. Právě tam se tvoří stabilita, pokud tělu dovolíme se přirozeně hýbat. „Když zatneme hýždě a sevřeme pánevní dno, omezíme pohyb v kyčelních kloubech. A bez nich nelze kvalitně stát, chodit ani sedět,“ říká odborník.

Proč nás záda bolí?

Nejde o slabost, ale o špatné nastavení a nedostatek spolupráce mezi svaly. Místo pružnosti vzniká napětí, pohyb se stává tuhým a jednostranným. „Bolest zad často pramení ze špatné koordinace svalových řetězců, ne z toho, že by byl střed těla málo silný. Pokud se naučíme vnímat pohyb jako celek a hledat přirozené opory, bolest může odeznít,“ uzavírá Václav Rázl, autor ideomotorické terapie.

Bolest zad není osud. Je to signál, že něco potřebuje změnu. Začněte třeba tím, že se přestanete soustředit na svaly- a začnete vnímat pohyb jako celek. Je to návrat k sobě. A ten stojí za to.