Vzájemná pouta jsou prý reakcí na hrůzy holokaustu, na celé dějiny západního antisemitismu a na to, že Spojené státy nedokázaly přijít německým a evropským Židům na pomoc před svým vstupem do války. Vyplývají z faktu, že Izrael je demokracie, která s USA sdílí skoro všechny hodnoty. Ve francouzském listu Le Monde to napsal ředitel pro strategii washingtonského Střediska pro strategická a mezinárodní studia Anthony Cordesman. 

USA se nezřeknou svých závazků k Izraeli. Současně šíře americké morální angažovanosti neospravedlňuje ani neomlouvá určité telavivské iniciativy, které Izrael zbytečně přeměňují ve strategické riziko. 

Tato angažovanost neznamená, že Spojené státy musí podporovat izraelskou vládu, když "nehledá mír se svými sousedy věrohodným způsobem". Neznamená, že by USA měly sebemenší zájem schvalovat izraelské osady v Předjordánsku nebo že by měly zaujmout k Jeruzalému tvrdý postoj zacílený na jeho přeměnu v židovské město, a ne město smíšené. 

Neznamená to, že USA musí zůstat pasivní, když se Izrael dopouští řady významných strategických chyb, jako třeba zatvrzelého bombardování Libanonu v době konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem, znásobování útoků v Gaze dlouho poté, co tam izraelská armáda dosáhla svých hlavních cílů, uvedení amerického prezidenta do úzkých ohlášením dalších plánů izraelské kolonizace východního Jeruzaléma v kritické fázi amerického úsilí o obnovu izraelsko-palestinského jednání nebo vyslání komanda k zajetí turecké lodi během strašně špatně pojaté operace s cílem zabránit tomu, aby "mírová flotila" dosáhla Gazy. 

Je načase, aby si Izrael uvědomil, že má vůči Spojeným státům povinnosti, stejně jako ony je mají k němu, a aby napříště mnohem opatrněji vážil, kam až může zatlačovat hranice americké trpělivosti a využívat podpory amerických Židů. 

Neznamená to, že by USA měly udělat sebemenší krok, který by mohl ohrozit izraelskou bezpečnost, ale znamená to, že Izrael musí prokázat uměřenost, která by odrážela skutečnost, že v dnešním složitém a náročném světě teď židovský stát představuje americký strategický zájem třetího řádu. 

Izraelská vláda by měla vzít v úvahu, že dlouhodobá povaha strategického vztahu mezi Izraelem a USA bude záviset na jasném a aktivním úsilí Izraele o mír s Palestinci - mír, který je vlastním strategickým zájmem Izraele. Izraelci musejí pochopit, že Spojené státy jsou proti tomu, aby Izrael rozšiřoval a udržoval své osady a pokoušel se vyhnat Palestince z jeruzalémské aglomerace. 

Izraelské vlády musejí jednat tak, aby se vojenské operace, jež podnikají, omezovaly na nutnou úroveň použití síly, aby braly od začátku pečlivě v úvahu humanitární otázky a aby tu byl po ukončení bojů akční plán zaměřený na omezení politických a strategických důsledků izraelského uchýlení se k síle, tvrdí Cordesman. 

A vzhledem k nedvojsmyslné "červené", kterou mu ukázaly vlády George Bushe i Baracka Obamy, by se měl Izrael zdržet vysoce riskantního útoku na Írán. Izrael musí brát v úvahu, že jeho iniciativy se přímo dotýkají amerických strategických zájmů v arabském a muslimském světě, a musí k americkým strategickým starostem přistupovat stejně pozorně jako Spojené státy přistupují ke starostem jeho. 

Spojené státy nepotřebují v jedné z nejrozbouřenějších oblastí světa zbytečné problémy, zvlášť když na sebe izraelské iniciativy berou podobu, která neslouží vlastním strategickým zájmům Izraele. 

Zvlášť nynější izraelská vláda musí pochopit, že ať jsou svazky mezi Izraelem a Spojenými státy jakkoli pevné, je načase vrátit se ke strategickému realismu, který dokázali ztělesnit lidé jako Jicchak Rabin. 

Za to, co se nedávno stalo u břehů Gazy, nelze nic vytknout izraelským komandům a izraelským branným silám. Izraelský premiér a ministr obrany měli o situaci plné informace a věděli, že flotila byla záměrně pojata jako politická provokace s cílem upoutat nejhorším možným způsobem mezinárodní média. Jsou osobně odpovědni za to, co se stalo, a napříště budou musit podle politologa projevit mnohem víc opatrnosti a pragmatismu, doplňuje politolog.