Příběh, který začal jako obyčejná procházka s detektorem kovů, se proměnil v jeden z největších archeologických objevů posledních let. Muž z Dolního Saska v Německu nalezl poklad, jaký se objevuje jednou za život – stovky stříbrných mincí, zlatý prsten, zlatou minci a několik stříbrných slitků. Poklad pochází z doby římské říše, tedy z období starého přibližně dva tisíce let. Jenže místo ovací a vědecké slávy přišel strach, ticho a osm let utajování.

Všechno se odehrálo už v roce 2017 poblíž vesnice Borsum v okrese Hildesheim. Tehdy mladý muž s detektorem kovů zachytil silný signál a začal kopat. Když se mu v hlíně zaleskly první stříbrné mince, nemohl uvěřit vlastním očím. Vykopal desítky, pak stovky kusů – skutečný poklad, který musel kdysi patřit někomu mocnému. Jenže bez oficiálního povolení k hledání archeologických artefaktů bylo jeho jednání nezákonné. Místo aby objev nahlásil, poklad si odnesl domů a rozhodl se mlčet. Obavy z možného postihu ho provázely celé roky, dokud se letos v dubnu konečně nerozhodl vše přiznat a předat nález úřadům.

Ztracený kontext a největší poklad v Dolním Sasku

Jakmile se o nálezu dozvěděli odborníci ze Zemského úřadu pro památkovou péči Dolního Saska, okamžitě zamířili na místo původního vykopání. Chtěli zjistit, zda muž v zemi něco nepřehlédl, ale i to, zda se dá ještě něco vyčíst o tom, jak a proč byl poklad uložen. Archeologický průzkum z roku 2025 ukázal, že nelegální kopání z roku 2017 bohužel zničilo velkou část archeologického kontextu – tedy vrstev, které by mohly vyprávět příběh o tom, kdo a kdy poklad zakopal.

Přesto se podařilo objevit další mince, které zvýšily celkový počet na 450 stříbrných kusů. Spolu s nimi se našly i stříbrné slitky, zlatý prsten a jedna zlatá mince. Z borsumského pokladu se tak stal jeden z největších římských mincovních nálezů v historii Dolního Saska. Archeolog Sebastian Messal, který případ dozoruje, označil objev za mimořádně cenný. Podle něj může významně přispět k poznání vztahů mezi Římany a germánskými kmeny v době, kdy se hranice říše posouvaly stále dál na sever.

zdroj: Profimedia.cz

Mince pocházejí z raného období římské říše, tedy z doby po pádu republiky, kdy se moci ujali císaři. Tehdy se římská vojska střetávala s germánskými kmeny na území dnešního Německa. Někde obchodovali, jinde bojovali. Není proto jasné, zda poklad patřil Římanům, kteří ho zakopali při ústupu, nebo Germánům, kteří ho ukryli jako válečnou kořist. Podle Messala by podrobnější analýza složení kovů mohla určit přesnější dataci i původ mincí. Teprve pak bude možné říci, komu poklad skutečně patřil.

Od hříšníka k poučenému hledači

Muž, který poklad našel, se po odevzdání nálezu přihlásil do kurzu pro hledače kovů pořádaného státními orgány. Tam se seznámil s pravidly, která mají zabránit ničení archeologických nalezišť. Úřady v Hildesheimu nakonec zastavily jeho vyšetřování, protože uplynula promlčecí lhůta. Přesto se z jeho příběhu stalo varování pro všechny amatérské hledače.

V Dolním Sasku totiž platí přísná pravidla – kdokoli chce hledat archeologické artefakty, musí mít povolení a každý nález okamžitě nahlásit. Důvod je prostý: i drobný zásah do země může zničit cenné informace o minulosti. Nejde jen o samotné předměty, ale i o to, kde přesně ležely, v jaké hloubce, v jaké vrstvě a s čím dalším.

Dnes už poklad patří státu a míří do rukou odborníků, kteří ho budou pečlivě zkoumat a konzervovat. Pro veřejnost je to dobrá zpráva – poklad, který byl osm let ukrytý ve sklepě, se stane součástí historie, nikoli zapomenutým tajemstvím. A pro samotného hledače? Možná nejcennější odměnou je vědomí, že jeho nelegální dobrodružství přineslo lidstvu nový pohled na dávnou minulost.

Borsumský poklad dnes ukazuje, jak tenká je hranice mezi obyčejnou zálibou a archeologickým zločinem. Ale také to, že i chyba může vést k poznání – pokud se z ní člověk dokáže poučit. Pod poli severního Německa zřejmě stále leží další tajemství, čekající na svou druhou šanci. A tentokrát snad už s povolením v kapse.