Podvědomý strach ovlivňuje náš život víc, než bychom čekali
31. 7. 2014 – 12:10 | Magazín | Petr Kubec
Každý z nás se podvědomě něčeho bojí. Existují klasické, velké obavy, které sdílíme téměř všichni, jako je strach ze smrti, strach z bolesti. S moderní dobou a s ní spjatým životním stylem však přicházejí nové obavy jako strach z nezaměstnanosti či profesního neúspěchu, píše list Le Figaro. A všechny tyto podvědomí strašáci významnou měrou otravují náš život na každém kroku. Je možné se jim bránit?
Jsou zde navíc neviditelné obavy, které nepociťujeme, ale které přesto ovládají náš život, aniž bychom o tom věděli. Jsou překryty jinými emocemi, dokážou se "převlékat" a svádět svého nositele na špatnou cestu. Například manžel bručoun, který své družce neustále vyčítá malichernosti a dává najevo podrážděnost. Hněv mu slouží jako pláštík zakrývající strach z toho, že zestárne, a především že zestárne sám. Svou manželku miluje a bojí se, že ji ztratí, ale stále ji odmítá místo toho, aby se k ní přiblížil.
"Vedete přízemní život, chcete, aby se nic neměnilo, aby všechno odpovídalo vašim očekáváním či vašim osobním požadavkům. Nakonec se bojíte čehokoliv se vzdát a chytáte se víry, zvyků, pravidel, programů a doporučení, které nemusejí odpovídat aktuálním potřebám," píše americká psycholožka Brenda Shoshannaová ve své knize Beze strachu.
Jako první by měli rozpoznávat naše neviditelné obavy psychoanalytici a psychoterapeuti. Jejich činnost z velké části spočívá v tom, že je odhalují a snaží se, aby si je pacienti uvědomili. "Setkáváme se ovšem i s mnoha osobami, které prostě strach nepociťují," říká psychoterapeutka Laurie Hawkesová. "Patří k nim ti šťastlivci, kteří mají klidnou povahu a velmi nízký práh citlivosti vůči stresu. Ale také ti, kdo nahradili pocit strachu jiným pocitem a nejsou schopni svůj problém zaměřit," dodává.
Hawkesová uvádí příklad pacienta, který nikdy nejde na večírek, přestože je pozván. "Mám strach mluvit s lidmi," svěřuje se tento muž. "Když jsme pak jeho problém rozebrali, zjistili jsme, že má strach z toho, že bude mít strach. Bál se, že se bude červenat, že ho na veřejnosti přepadne panika," vysvětluje psychoterapeutka. Právě s tím je třeba pracovat.
Mezi dnes nejčastější obavy a utkvělé představy patří i takzvaný syndrom podvodníka, kdy se člověk obává, že lidé objeví jeho nedostatečnost. Z toho často plyne neschopnost dokončit započaté dílo. Strach z úspěchu je rovněž velmi nenápadný a často byl vytvořen v rodině, kde se dítěti říkalo: "Skrývej své štěstí, jinak ti budou závidět." Strach z úspěchu, který je téměř nepostřehnutelný, vychází z obav, že člověk bude mít více zodpovědnosti a bude muset zvýšit své nároky.
Jedna z obav, které se nejhůře skrývají, je strach ze ztráty intimity. Pokud někdo říká, že je velký rebel nebo má rád svobodu, může být veden různými motivy: může jít o zálibu v samotě, ale také o obavy, že se příliš před druhými obnaží.
Jakmile se psychoterapeutovi podaří všechny druhy strachu odhalit, může se s nimi pacient lépe seznámit a lépe je pochopit. Pacient pak zažívá novou formu vztahu s psychologem. Jde o kontakt s osobou, která chápe a uklidňuje, nechává však druhého autonomním. Zároveň si však nelze představovat, že by se člověk mohl svých obav definitivně zbavit. "Bylo by to dokonce nebezpečné: z lidí, kteří nemají strach, jde skutečně strach!" dodává Hawkesová.