Peklo existuje: Vědci našli unikátní lávový svět jak z Hvězdných válek

Snad každý, kdo se kdy zahleděl k obloze a nechal představivost volně odletět do nedosažitelných, předalekých galaxií, si musel představovat, jaké prazvláštní a podivuhodné planety, které v naší soustavě neuvidíme, musí být v širém vesmíru k vidění.

A měl pravdu. Planety obíhající kolem našeho Slunce jsou vlastně relativně běžné, až by se chtělo říct nudné: Samá skála, samý plyn, žádná moc velká divočina. 

V dálavách vesmíru jsou ale k nalezení daleko podivnější kousky. Třeba taková exoplaneta s kódovým označením L 98-59 d, kterou astronomové zevrubně prozkoumali pomocí supermoderního teleskopu Jamese Webba a svá překvapivá zjištění shrnuli v renomovaném vědeckém časopise Nature.

Tuto konkrétní planetu už přitom vědci zbystřili dříve před lety, ale tehdy si ještě nikdo nevšiml, že se jedná o svět úplně nového typu, jaký nikde poblíž neuvidíme. Toto 35 světelných let vzdálené těleso totiž astronomové nejdřív klasifikovali jako skalnatou, případně ledovou planetu, jenže nová analýza s moderními možnostmi tvrdí prakticky pravý opak.

Jedná se totiž o planetu úplně nové, dosud neznámé třídy: Pokrývají ji hluboké oceány rozžhaveného magmatu a obklopuje hustá atmosféra skrznaskrz nasycená sírou. 

Vedle oceánu lávy už si chybí představit jen osudový souboj Anakina Skywalkera a Obi-Wana Kenobiho. Tedy s tím rozdílem, že by měli problém se někde postavit, protože plášť planety tvoří roztavené silikáty, pod kterými vře tisíce kilometrů hluboký oceán magmatu. Nic moc vhodného k procházkám nebo bitkám na světelné meče.

Za atmosféru plnou síry může podle vědců z části i hvězda planety: Červený trpaslík s označením L 98-59 bičuje planetu ultrafialovým zářením, což spouští chemické reakce. A obrovské zásoby síry z magmatického oceánu pomáhají udržet sirnou atmosféru, která by se jinak rozplynula do vesmíru.

„Tento objev naznačuje, že škatulkování, které používáme k třízení malých planet, je možná až příliš omezené. Život na této planetě nejspíš nenajdeme, ale ukazuje nám, jak rozmanité mohou být světy mimo naši soustavu. Nezbývá než se ptát: Jaké další druhy planet stále ještě čekají na své objevení?“ ptá se astronom Harrison Nicholls z oxfordské univerzity v tiskovém prohlášení.

Vědci se nyní chystají planetu dále zkoumat, protože prakticky všechny kamenné planety začínaly jako koule magmatu. L 98-59 d by tak teoreticky mohla nabídnout zajímavý náhled do naší vlastní dávné minulosti.