Ovládáte cizí jazyk? Váš mozek má jednu překvapivou výhodu

Stává se vám, že začnete větu česky, ale správné slovo vám jako první naskočí v angličtině? Nebo si všimnete, že v cizím jazyce reagujete rychleji, sebevědoměji a možná se dokonce chováte trochu jinak?

Nemusíte se obávat, že se vám jazyky v hlavě pletou. Podle nových výzkumů může být pravda téměř opačná. Mozek člověka, který ovládá více jazyků, neustále provádí složitou mentální akrobacii. Udržuje několik jazykových systémů v pohotovosti, vybírá mezi nimi a během zlomku sekundy potlačuje slova, která se právě nehodí.

Když vám tedy do české věty skočí anglický výraz, nemusí jít o trapný výpadek. Může to být vedlejší efekt mozku, který pracuje rychleji, než si vůbec stačíte uvědomit. Jazyk je mimořádně důmyslný nástroj. Pomocí nepatrné změny slova dokáže člověk sdělit, zda mluví o jedné věci, nebo o několika, o minulosti či přítomnosti.

V angličtině například stačí ke slovu book přidat písmeno -s a vznikne books, tedy knihy. Jiné jazyky však používají odlišné postupy. V arabštině se třeba množné číslo nemusí vytvořit přidáním koncovky. Slovo kitāb, které znamená kniha, se změnou samohlásek promění na kutub. Vědci si proto dlouho kladli otázku, jak mozek člověka ovládajícího více jazyků všechna tato pravidla zpracovává. Má snad každý jazyk vlastní systém? Nebo existuje jeden společný nástroj, který se přizpůsobí právě používané řeči?

Nová studie přináší zajímavou odpověď. Bilingvní lidé podle ní zřejmě nepoužívají dva oddělené gramatické systémy. Mozek může využívat jediný univerzální mechanismus, který vědci přirovnávají ke společnému gramatickému motoru.

Jeden motor, který zvládne několik jazyků

Do výzkumu vědci zapojili 23 lidí, kteří velmi dobře ovládali angličtinu i španělštinu. Jejich mozkovou aktivitu sledovali pomocí magnetoencefalografie neboli MEG. Tato metoda umožňuje pozorovat činnost mozku s přesností na milisekundy. Účastníci měli vytvářet jednotné a množné tvary podstatných jmen v obou jazycích. Výzkumníci jim předkládali běžná slova, výrazy podobné v angličtině i španělštině a také zcela vymyšlená slova.

Právě smyšlené výrazy ukázaly, zda mozek pouze vytahuje z paměti naučené tvary, nebo skutečně používá obecné gramatické pravidlo. Výsledky byly podobné bez ohledu na jazyk. Když účastníci vytvářeli gramatické tvary v angličtině i španělštině, pracovala stejná síť v levé části mozku. Stejný vzorec přetrval také u slov, která nikdy předtím neslyšeli. Mozek tedy zřejmě nepracoval pouze s uloženou slovní zásobou. Prováděl abstraktní gramatickou operaci, kterou dokázal použít na různé jazyky i úplně nové výrazy.

zdroj: Profimedia.cz

Podle neurovědce Estiho Blanco-Elorriety výsledky podporují představu, že lidský mozek nemá pro každý jazyk vlastní motor. Využívá spíše jeden pružný mechanismus, který dokáže obsluhovat všechny jazyky, jimiž člověk mluví. Přirovnat se to dá k automobilu. Člověk ovládající dva jazyky nemá pod kapotou dva samostatné motory. Má jeden schopný motor, který dokáže číst několik map a okamžitě měnit trasu podle situace.

Výsledky zároveň zapadají do širšího posunu ve výzkumu bilingvismu. Vědci se vzdalují představě, že jednotlivé jazyky existují v mozku jako oddělené zásuvky. Novější modely spíše naznačují, že sdílejí část nervových mechanismů. Mozek může mít například jedinou představu psa, k níž vedou různá slova, třeba české pes, anglické dog nebo španělské perro. Samotný význam tak nemusí být připoután k jedinému jazyku. Výzkumníci nicméně upozorňují, že angličtina a španělština si jsou v řadě ohledů poměrně blízké. Zatím proto není jisté, zda by stejný výsledek přineslo porovnání výrazně vzdálenějších jazyků, například češtiny a japonštiny nebo angličtiny a arabštiny.

Když vám do české věty skočí angličtina, nemusí to být chyba

Nové poznatky mohou vysvětlit také situaci, kterou zná téměř každý člověk používající více jazyků. Mluvíte česky, ale uprostřed věty se vám vybaví anglický výraz. Nebo bez přemýšlení odpovíte v jiném jazyce, než jste původně zamýšleli. Tomuto jevu se říká přepínání jazykových kódů. Často bývá mylně považován za známku nepozornosti, chudé slovní zásoby nebo zhoršující se znalosti mateřského jazyka.

Výzkumy ale ukazují, že přepínání mezi jazyky je náročná mentální činnost. Aktivují se při něm oblasti mozku spojené s pozorností, rozhodováním a potlačováním nežádoucích reakcí. Bilingvní mozek totiž jeden jazyk zcela nevypne ve chvíli, kdy začne používat druhý. Oba systémy mohou zůstat do určité míry aktivní současně. Mozek proto neustále vybírá mezi několika možnostmi.

Pokud je slovo v druhém jazyce dostupnější, může po něm jednoduše sáhnout jako po nejrychlejší cestě k zamýšlenému významu. Neznamená to, že člověk zapomíná česky. Spíše to ukazuje, že jeho mozek současně zpracovává několik jazykových možností a vybírá z nich tu nejefektivnější. Lidé, kteří pracují v cizím jazyce nebo žijí v zahraničí, to mohou zažívat častěji. Některé výrazy si totiž spojí s konkrétním prostředím. Když pak chtějí českému známému popsat pracovní problém, anglický odborný termín se jim vybaví rychleji než český.

Někteří lidé navíc popisují, že se v každém jazyce cítí trochu jinak. V jednom jsou otevřenější a vtipnější, ve druhém opatrnější nebo formálnější. Každý jazyk je totiž spojen s jinými lidmi, vzpomínkami a kulturními pravidly. Zjištění mohou povzbudit také ty, kteří se učí třetí nebo čtvrtý jazyk. Pokud mozek skutečně využívá společný gramatický mechanismus, nemusí pokaždé začínat úplně od nuly.

Člověk, který už jeden cizí jazyk zvládl, má zkušenost s hledáním pravidel, vnímáním neznámých zvuků i učením nové slovní zásoby. Jeho mozek už ví, že stejnou myšlenku lze vyjádřit několika způsoby. Neznamená to, že se další jazyk naučí bez práce. Má však náskok. Mozek může znovu využít nástroje, které si vytvořil už při předchozím učení.

Až vám tedy příště do české věty skočí anglické slovo, nemusíte se za něj stydět. Možná nejde o selhání paměti, ale o malou ukázku toho, jak rychle a pružně váš mozek pracuje. Nepletou se vám dva jazyky. Váš mozek je jen natolik schopný, že zvládá používat oba najednou.