Osudný výstup v Alpách. Český horolezec zahynul jen několik set metrů pod vrcholem Lyskammu
9. 7. 2026 – 10:30 | Zpravodajství | Žaneta Kaczko
Výstup na známou alpskou čtyřtisícovku Lyskamm skončil tragédií. Českého horolezce zasáhlo na švýcarské straně hory padající kamení, pomoc na místo přiletěla vrtulníkem. Muž zraněním podlehl.
Čtyřiatřicetiletý český horolezec zemřel při výstupu na horu Lyskamm ve švýcarských Alpách. Neštěstí se stalo v úterý ráno na švýcarské straně masivu, kde muže podle policie v kantonu Valais zasáhly padající kameny.
Lyskamm leží na hranici mezi Švýcarskem a Itálií a dosahuje výšky 4527 metrů. K nehodě došlo přibližně ve výšce 4300 metrů, kde se český horolezec pohyboval se svým lezeckým partnerem.
„Jeho společník okamžitě zalarmoval záchranné složky. Ty se vydaly na místo nehody vrtulníkem společnosti Air Zermatt,“ uvedla podle policie v kantonu Valais. Záchranáři už ale muži nedokázali pomoci. „Na místě již mohli pouze konstatovat smrt horolezce,“ dodala policie.
Okolnosti tragédie nyní prověřuje státní zastupitelství, které zahájilo vyšetřování.
Hora Lyskamm, někdy uváděná také jako Liskamm, patří k výrazným čtyřtisícovkám masivu Monte Rosa ve Walliských Alpách. Leží na hranici mezi Švýcarskem a Itálií, nedaleko známého horského střediska Zermatt, odkud vyrážejí záchranné vrtulníky společnosti Air Zermatt. Vrtulník této společnosti zasahoval i u úterní nehody českého horolezce.Její východní vrchol dosahuje výšky 4527 metrů a západní 4479 metrů.
Mezi horolezci má Lyskamm pověst krásné, ale velmi vážné hory. Tvoří ji dlouhý a ostrý hřeben, na kterém se často vytvářejí sněhové převěje. Právě kvůli nim a kvůli četným nehodám dostala hora přezdívku „Menschenfresser“, tedy „požírač lidí“. Technicky nemusí patřit k nejtěžším alpským výstupům, riziko ale zvyšují objektivní nebezpečí vysokohorského terénu, počasí, laviny, převěje i padající kamení.
Padající kamení patří ve vysokohorském terénu k objektivním rizikům, kterým se horolezci nemohou vždy vyhnout. Ve vysokých Alpách může uvolňování skal a balvanů souviset mimo jiné s táním sněhu a ledu, promrzáním a rozmrzáním skal nebo s narušováním permafrostu. Odborníci upozorňují, že s oteplováním horského prostředí může být skalní řícení v některých oblastech častější, protože led a zmrzlá půda přestávají držet horninu pohromadě.
