Serveru iDnes.cz sdělila zprávu o ombudsmanově úmrtí místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová.

Ombudsmanova mluvčí Iva Hrazdílková krátce poté řekla, že zemřel v odpoledních hodinách ve Fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích po náhlé nemoci. Mluvčí nemocnice Anna Mrázová uvedla, že Motejl byl v nemocnici hospitalizován několik dní.

Řada osobností na Motejlovo úmrtí reagovala emotivně. "Václava Havla smrt Otakara Motejla velice zasáhla. Považoval ho vždy za statečného muže, který neuhýbal a celý život sloužil spravedlnosti," sdělila asistentka bývalého prezidenta Sabina Tančevová. 

Vyjádření Jiřího Paroubka a Jana Fischera čtěte ZDE. Komentáře dalších politiků na Nasepenize.cz.

"Je to pro český veřejný život veliká ztráta, že odešel člověk, který byl známým obhájcem disidentů. Sám jsem se mohl těšit jeho významné pomoci v roce 1989 a od té doby jsme spolu měli velmi blízký vztah," reagoval bývalý disident Alexandr Vondra, kterého Motejl obhajoval na konci 80. let za jeho účast v Palachově týdnu a spoluautorství petice Několik vět. "Byl to můj advokát a byl mou oporou od právní pomoci, až po to, že mi nosil do kriminálu cigarety. Což nevím, jestli advokát smí nebo nesmí, ale pro mě to bylo důležité," dodal Vondra. 

"Před chvilinkou jsem se to dozvěděla a jsem z toho strašně špatná," řekla někdejší předsedkyně České národní rady a advokátka Dagmar Burešová. Podle jejích slov k sobě měli oba právníci blízko. "Spolu jsem začínali v politice, ve stejné době jsme pracovali jako advokáti, oba jsme hájili disidenty," vzpomínala Burešová. 

 "Nečekaným odchodem Otakara Motejla ztrácíme jednoho z mohykánů naší polistopadové politiky, který byl ve špičkových funkcích celých 20 let," sdělil prezident Václav Klaus.

Motejl byl poprvé do funkce ombudsmana zvolen před deseti lety, znovu potom v roce 2006. 

Otakar Motejl se narodil 10. září 1932, vystudoval Právnickou fakultu Univezity Karlovy. Soudcem Nejvyššího soudu byl od podzimu 1968. Po odchodu z funkce v roce 1970 se věnoval advokátní praxi.

Obhajoval mimo jiné řadu disidentů, stoupence neoficiální kultury a aktivisty nezávislého hnutí, třeba Vladimíra Škutinu, Pavla Tigrida, Jana Rumla a členy skupiny Plastic People nebo Hnutí revoluční mládeže. Po listopadu 1989 byl členem komise Federálního shromáždění pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu. Poté zastával funkci předsedy Nejvyššího soudu ČR, od roku 1998 byl ministrem spravedlnosti.