Ohromující role žen: Prastará DNA prozradila, jak významně tvarovaly celou Evropu

V historii lidského rodu nadešla chvíle, kdy někteří zvídavější jedinci zjistili, že když upustí semínko do hlíny, začne na onom místě něco růst. Tohle naprosto kriticky důležité poznání pak otevřelo lidem úplně nové horizonty a de facto umožnilo rozvoj v moderní společnost, jakou známe dnes.

Proces ale samozřejmě neprobíhal ráz na ráz: Lidé neskončili jeden rok sbíráním bobulí, aby pak příští léto všude rostla pšenice. Ne, jednalo se o pozvolnou a občas také velmi dlouho oddalovanou změnu. Která měla občas velmi nečekané původce, zjistili vědci, kteří prezentovali výsledky svého zkoumání v prestižním časopise Nature.

V Evropě jsme totiž měli jednu mimořádně tvrdohlavou komunitu. Odborníci porovnávali genetické vzorky a pátrali po změnách typických s rozvojem zemědělství. A při tom zjistili, že oblast dnešního Nizozemí, Belgie a přilehlé části Německa pěstování plodin prakticky ignorovala i v době zhruba 4500 let před naším letopočtem, kdy už bylo zemědělství běžné ve zbytku Evropy. Dnešní Benelux ale místo toho stále raději lovil a sbíral.

Nutno nicméně doplnit, že tamější lidé nezůstali u lovu a sběračství jen tak pro legraci: Území bylo totiž rajsky hojné a obyvatelé proto zkrátka a dobře neměli motivaci zkoušet něco jiného. Zemědělství se v této lokalitě začalo prosazovat až o tisíce let později než ve zbytku Evropy. 

A ve velké míře za to mohly ženy. Dámy z kmenů, které už se naučily obdělávat zemi, se totiž často stávaly partnerkami lovců a sběračů. A, jak to tak bývá, ti jim z lásky chtěli splnit, co jim jen na očích viděli, a začali se od svých žen postupně učit.

„Naše studie ukazuje klíčovou roli, kterou hrály ženy, když přenášely vědomosti z příchozích zemědělských společností do starousedlých sběračských a loveckých kmenů. Díky analýze DNA můžeme nejen odkrýt minulost, ale také vyzdvihnout nedocenitelnou roli, kterou hrály ženy při tvarování vývoje lidského rodu,“ uvedla autorka studie Maria Pala v tiskovém prohlášení.

Kmeny Beneluxu a přilehlých oblastí se díky hojnosti potravy v nížinách a v okolí řek přizpůsobovaly zemědělskému pokroku daleko pomaleji. A i poté, co mezi ně začaly pronikat nové praktiky, vznikla nová jedinečná rovnováha: Obdělávání a lovecko-sběračská tradice tu existovaly bok po boku.

Tato zajímavá symbióza vydržela po tisíciletí a začala ustupovat až okolo roku 2500 před naším letopočtem, kdy do Evropy pronikl lid zvoncové keramiky a pastevci z východu coby nositelé velkých změn a dalšího pokroku.

Ale kdo ví, jak by zemědělství a vývoj lidské společnosti nakonec vypadal, kdyby na počátku nestály ženy ochotné podělit se o své vědomosti.