Může transplantace orgánů změnit osobnost člověka? Vědci zkoumají psychické a povahové proměny pacientů
6. 5. 2026 – 16:13 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Transplantace orgánů zachraňují životy, ale některé příběhy pacientů vyvolávají otázky, které znějí téměř jako ze sci-fi. Mohou dárci předat příjemcům víc než jen nový orgán? Například kus své osobnosti!
Změny chutí, chování či identity po transplantaci fascinují veřejnost i odborníky už desítky let. Věda zatím zůstává opatrná, ale fenomén takzvané buněčné paměti stále budí zvědavost.
Když se po transplantaci mění víc než zdraví
Moderní medicína považuje transplantace za jeden z největších pokroků posledních desetiletí. Nové srdce, plíce nebo ledvina mohou znamenat druhou šanci na život. Přesto se opakovaně objevují výpovědi pacientů, kteří po zákroku popisují nečekané změny – od nových chutí přes jiné zájmy až po pocit proměněné identity.
Někteří příjemci tvrdí, že začali preferovat jídla, která dříve nesnášeli. Jiní mluví o změně hudebního vkusu, nových emocích nebo zvláštních snech. Nejznámější případy, například Claire Sylvia, která po transplantaci srdce a plic popsala náhlou chuť na pivo a kuřecí nugetky, vyvolaly širokou debatu o tom, zda orgány mohou nést určité biologické „otisky“ svého původního majitele.
zdroj:
Freepik
Podobné zkušenosti se objevují i v českém prostředí. Pacientka Jana S., která po transplantaci prochází náročným obdobím rekonvalescence, otevřeně popisuje, že se po zákroku cítí psychicky jinak. Zatímco dříve reagovala impulzivně a výbušně, dnes podle svých slov přijímá komplikace s větším klidem a nadhledem. Sama připouští, že její zdravotní boj ještě zdaleka nekončí, přesto vnímá výraznou proměnu své psychiky i přístupu k životu.
Odborníci upozorňují, že podobné změny nemusí nutně znamenat „přenos osobnosti“, ale mohou souviset s hlubokým psychologickým dopadem celé zkušenosti, léčbou i nově získaným pohledem na vlastní život.
Buněčná paměť: Kontroverzní teorie, která fascinuje
Teorie buněčné paměti naznačuje, že buňky mohou uchovávat určité informace mimo mozek. Hypotézy pracují s:
- epigenetikou,
- molekulární signalizací,
- přenosem RNA,
- nebo dalšími biologickými mechanismy.
Některé studie upozorňují, že buňky skutečně nesou komplexní biologické informace, ale přímý důkaz o přenosu osobnosti zatím neexistuje. Vědecká obec zůstává skeptická. Kritici upozorňují, že většina důkazů vychází z osobních výpovědí, nikoli z rozsáhlých klinických studií. Psychologické změny po transplantaci mohou souviset s:
- traumatem,
- stresem,
- hormonálními změnami,
- vedlejšími účinky léků.
Přesto téma dál přitahuje pozornost, protože otevírá zásadní otázky o lidské identitě, vědomí a propojení těla s psychikou.
zdroj:
Freepik.com
Věda zatím nemá jasnou odpověď
Současný výzkum připouští, že po transplantaci může docházet ke změnám psychiky a chování, ale většina odborných vysvětlení se opírá o:
- imunosupresivní léčbu,
- psychickou adaptaci,
- hormonální výkyvy,
- závažný životní otřes.
Myšlenka, že by orgány přenášely vzpomínky nebo osobnost dárce, zůstává zatím spíše hypotézou než potvrzenou skutečností.
Jedno je však nepopiratelné: transplantace zásadně mění lidský život. Ať už za změnami stojí biologie, psychologie nebo dosud neprobádané mechanismy, mnoho pacientů potvrzuje, že po návratu z hranice mezi životem a smrtí už svět vnímají jinak.
Možná tedy nejde o to, že nové srdce přinese cizí osobnost. Spíše je to o tom, že člověk po tak zásadní zkušenosti jednoduše objeví novou verzi sebe sama.
