Noc, která měla změnit osud nastává tuto neděli. Naši předkové jí věřili víc než čemukoli jinému

Dnes většina lidí vnímá letní slunovrat hlavně jako okamžik, kdy začíná astronomické léto, naši předkové mu ale přikládali mnohem větší význam. Nešlo jen o astronomický jev nebo zajímavost v kalendáři, byl to jeden z nejdůležitějších okamžiků celého roku.

V době, kdy lidé žili mnohem těsněji spjati s přírodou, určoval pohyb Slunce rytmus práce, odpočinku i svátků. Letní slunovrat představoval vrchol světla- den byl nejdelší, noc nejkratší a příroda se nacházela v období největší síly. Není proto divu, že se kolem tohoto data vytvořila řada zvyků, pověr i slavností, z nichž některé přežily až do dnešních dnů.

Když světlo převládlo nad tmou

Letní slunovrat nastává ve chvíli, kdy Slunce dosáhne na severní polokouli své nejvyšší polohy nad obzorem. V tu chvíli zažíváme nejdelší den a nejkratší noc v roce. Astronomové tento okamžik považují za začátek léta, ale pro dávné kultury znamenal něco mnohem významnějšího. Lidé po celé Evropě sledovali pohyb Slunce po generace. Všimli si, že po slunovratu se dny začínají pomalu zkracovat, a proto tento okamžik vnímali jako pomyslný vrchol roku. Příroda byla v plném rozkvětu, obilí dozrávalo a zdálo se, že světlo získalo nadvládu nad tmou.

Oslavy slunovratu znali Keltové, Germáni, Slované i mnohé další národy. Přestože se jednotlivé tradice lišily, jedno bylo společné- lidé se scházeli venku, slavili, zpívali a zapalovali ohně.

Oheň, který měl chránit i očistit

Právě ohně patřily k nejvýraznějším symbolům slunovratu. Na kopcích a návrších hořely hranice, které byly vidět na kilometry daleko. Nešlo ale jen o slavnostní podívanou. Naši předkové věřili, že oheň má ochrannou a očistnou moc. Měl odhánět zlé síly, chránit úrodu před pohromami a přinášet zdraví lidem i hospodářským zvířatům.

Mladí lidé přes plameny skákali. Někde jednotlivě, jinde v párech. Tradovalo se, že dvojice, která skok zvládne bez puštění rukou, zůstane spolu i v budoucnu. V některých krajích se z kopců kutálely zapálené sudy nebo kola omotaná slámou, symbolizující sluneční kotouč. Když dnes někde na konci června narazíme na svatojánský oheň, díváme se vlastně na pozůstatek tradice staré stovky let.

Noc, kdy měly byliny největší sílu

Se slunovratem se pojila také víra ve zvláštní moc rostlin. Lidé byli přesvědčeni, že právě kolem nejkratší noci v roce obsahují léčivé byliny nejvíce účinných látek a magické síly. Do polí, luk a lesů proto vyráželi ještě před východem slunce. Sbírala se třezalka, řebříček, mateřídouška, pelyněk nebo bezový květ. Z rostlin se připravovaly léčivé čaje, masti i ochranné svazky, které se ukládaly do domácností nebo stájí.

Některé byliny měly chránit před nemocemi, jiné před bleskem nebo neštěstím. Ať už na podobné pověry člověk věří nebo ne, mnohé z rostlin, které naši předkové sbírali během svatojánského období, skutečně patří mezi významné léčivky používané dodnes.

Kapradinový květ a hledání pokladů

K letnímu slunovratu patřily také příběhy, které se vyprávěly dlouho do noci. Jedna z nejznámějších pověstí mluvila o kapradinovém květu. Podle lidové tradice kapradí rozkvétalo jen jedinkrát za rok, právě během svatojánské noci. Ten, kdo by tajemný květ našel, měl získat štěstí, bohatství a schopnost rozumět řeči zvířat.

Samozřejmě víme, že kapradiny ve skutečnosti nekvetou. To ale našim předkům nebránilo vydávat se po setmění do lesa. Takové výpravy bývaly často stejně důležité jako samotná legenda. Mladí lidé měli příležitost setkat se mimo dohled rodičů a společně prožít noc, která se od všech ostatních lišila.

Křesťanství staré tradice nezrušilo

Když se Evropou začalo šířit křesťanství, mnoho pohanských zvyků nezmizelo. Církev je často začlenila do nových svátků a dala jim jiný význam. Oslavy slunovratu se tak postupně spojily se svátkem svatého Jana Křtitele, který připadá na 24. června. Odtud pochází označení svatojánská noc nebo svatojánské ohně, které známe dodnes.

Původní symbolika světla, přírody a plodnosti se však z lidových tradic úplně nevytratila. V mnoha regionech Evropy přežívají podobné oslavy dodnes, ať už ve formě slavností, ohňů nebo sběru bylin.

Slunovrat fascinuje i v době chytrých telefonů

Dnes už kvůli slunovratu nikdo nevyhání dobytek kolem ohňů ani nevyráží do lesa hledat kapradinový květ. Přesto je na konci června něco zvláštního. Večer je ještě po deváté hodině světlo, zahrady voní rozkvetlými růžemi a člověk má pocit, že by byla škoda zavřít se doma. Některé tradice zmizely, jiné přežily jen ve vzpomínkách a kronikách. Když se ale někde rozhoří svatojánský oheň nebo si někdo nasbírá kytici bylin na sušení, navazuje tím na zvyk starý stovky let.