Nepotřebuje slunce, nemá chlorofyl a většinu života se skrývá pod zemí. Ďáblova květina může zmizet dřív, než ji poznáme

Když se řekne rostlina, většina lidí si automaticky představí něco zeleného. Není divu. Chlorofyl umožňuje rostlinám zachycovat energii světla a prostřednictvím fotosyntézy si vytvářet látky potřebné k životu. Jenže příroda má i mnohem podivnější strategie.

Jednu z nich předvádí nenápadný obyvatel thajského lesa. Nemá zelené listy, postrádá chlorofyl a fotosyntézu vůbec neprovádí. Přesto jde skutečně o rostlinu.

Vypadá, jako by vykoukla přímo z pekla

Nový druh Thismia daemona vědci objevili při průzkumu národního parku Thong Pha Phum v provincii Kanchanaburi na západě Thajska. Rostliny se ukrývaly mezi spadaným listím v horském lese. Už první pohled napovídá, proč dostaly tak démonické jméno.

Květ je velmi tmavý až téměř černý, doplňují ho červenooranžové části a z jeho vrcholu vyrůstají tři dlouhé tenké výběžky připomínající rohy. Uvnitř květu se navíc nacházejí nápadné průsvitné namodralé části.

Celá rostlina přitom dorůstá jen několika centimetrů. Člověk tak kolem ní může projít a vůbec si jí nevšimnout.

A ona mu v tom ještě velmi účinně pomáhá.

Slunce ke své obživě nepotřebuje

Thismia daemona patří mezi takzvané mykoheterotrofní rostliny. Za komplikovaným názvem se skrývá fascinující způsob života.

Protože nemá chlorofyl, nemůže získávat energii fotosyntézou jako většina rostlin kolem ní. Místo toho je závislá na podzemních houbách, jejichž prostřednictvím získává uhlík a další látky potřebné k životu.

Zatímco běžná rostlina nastavuje listy slunci, ďáblova květina využívá úplně jinou cestu.

Právě proto může existovat hluboko ve stínu lesa, kde na zem dopadá jen omezené množství světla.

Většinu času o ní nemáte šanci vědět

Její zvláštní životní strategie má ještě jednu výhodu. Velkou část života zůstává rostlina skrytá pod zemí nebo pod vrstvou lesní podestýlky.

Nápadnější se stává teprve v době, kdy potřebuje vykvést a rozmnožit se.

Právě to je jeden z důvodů, proč mohou podobné rostliny unikat pozornosti vědců tak dlouho. Nejde o strom, který by bylo možné zahlédnout ze vzdálenosti několika desítek metrů. Člověk musí být na správném místě a především ve správnou dobu.

Jinak může botanická rarita zůstat přímo pod jeho nohama.

Překvapilo i místo, kde ji našli

Pozoruhodný nebyl pouze nový druh, ale také jeho adresa.

Příbuzné rostliny jsou spojovány především s vlhkými tropickými lesy. Nová ďáblova květina se však objevila v horském prostředí v nadmořské výšce kolem jednoho kilometru.

To naznačuje, že některé druhy mohou zvládat pestřejší podmínky, než vědci předpokládali.

Objev zároveň rozšířil známé území výskytu celé skupiny těchto bizarních rostlin směrem na sever.

Vědci museli dokázat, že nejde o starého známého

Podivný vzhled samozřejmě nestačí k tomu, aby biologové mohli oznámit objev nového druhu.

Rostlinu proto podrobně prozkoumali a její znaky porovnali s již známými příbuznými. Došlo také na analýzu DNA.

Výsledky potvrdily, že vědci skutečně narazili na dosud nepopsaný samostatný druh.

A jméno daemona mu vzhledem k jeho vzhledu sedí dokonale.

Ďáblova květina může zmizet dřív, než ji pořádně poznáme

Romantická představa nově objeveného druhu má bohužel i druhou stránku.

Vědci zatím znají pouze jednu populaci čítající méně než padesát jedinců. Roste na velmi malé ploše, takže jakékoli výraznější narušení jejího prostředí může představovat problém.

Přestože se lokalita nachází v chráněném národním parku, pohybují se v okolí také turisté. U organismu, který je závislý na specifických podmínkách půdy a vztahu s podzemními houbami, přitom může mít následky i poškození zdánlivě bezvýznamného kousku lesní půdy.

Autoři objevu proto nový druh předběžně považují za kriticky ohrožený.

Je tak docela možné, že vědci právě objevili rostlinu, o jejímž životě zatím téměř nic nevědí – a současně už musejí řešit, jak zabránit tomu, aby zmizela.

Les může ukrývat další podobné podivnosti

Na celém příběhu je možná nejpozoruhodnější právě skutečnost, jak snadno se takový organismus dokáže před člověkem schovat.

Ďáblova květina nebyla objevena na nedostupném místě, kam nikdy nevkročila lidská noha. Rostla v národním parku navštěvovaném lidmi.

Přesto zůstávala vědě neznámá.

Její objev tak připomíná, že ani dnes zdaleka neznáme všechny druhy, se kterými sdílíme planetu. Některé nemusejí žít na dně oceánu ani uprostřed neprostupné džungle.

Mohou se skrývat v několika centimetrech půdy pod našima nohama.

A někdy z ní vykouknou jen na krátkou chvíli – jako drobná téměř černá květina se třemi ďábelskými rohy.