Jeden člověk nemá problém rychle střídat úkoly a přecházet z klidového režimu do maximálního záběru prakticky lusknutím prstů, jiný se zase raději soustředí na jednu věc a potřebuje trochu času na rozjezd.

Podobné rozdíly jsou naprosto normální a nyní už víme, proč k nim dochází: Vědci to rozkryli v nové studii publikované v renomovaném odborném časopise Nature.

Každá část mozku podle odborníků pracuje s jinou časovou škálou ke zpracování informací. Některé sekce mozku zkrátka reagují prakticky okamžitě, jiné jsou nastavené na pomalejší a důslednější zpracování podnětů.

Například náhlý zvuk, hrozící nebezpečí či jiný agresivnější podnět vyžaduje okamžitou reakci. Naopak porozumění a rozjímání nad složitějšími koncepty si zase žádá delší čas a hlubší zpracování. 

Pomalé a rychlé proudy informací máme v mozku zkrátka úplně každý. Rozdíly ale vznikají ve způsobu a efektivitě, s níž je naše mozky zvládají zpracovat současně.

„Abychom mohli ovlivňovat své okolí prostřednictvím jednání, musí náš mozek kombinovat informace zpracovávané v různých časových měřítkách. Mozek toho dosahuje díky propojení bílé hmoty, které umožňuje sdílení informací mezi oblastmi – a právě tato integrace je klíčová pro lidské chování,“ uvedl hlavní autor studie Linden Parkes v tiskové zprávě.

Vědci zjistili, že rozložení časových škál napříč mozkovou kůrou hraje zásadní roli v tom, jak efektivně mozek přepíná mezi rozsáhlými vzorci aktivity spojenými s chováním. Ještě důležitější je, že toto uspořádání se u jednotlivců výrazně liší.

„Zjistili jsme, že rozdíly ve způsobu, jakým mozek zpracovává informace různou rychlostí, pomáhají vysvětlit, proč se lidé liší ve svých kognitivních schopnostech,“ vysvětlil Parkes.

Kámen úrazu leží v mozkové "kabeláží", tedy v bílé hmotě. Ta tvoří vlákna, která propojují jednotlivé oblasti mozku a přenášejí informace. A toto propojení máme každý jiné a jen a pouze svoje.

Lidově řečeno: Jakmile je váš mozek propojený efektivně, pracuje pak zkrátka lépe. Naopak mozky, jejichž kabeláž vypadá jak práce Telecomu z raných devadesátek, vykazují o něco horší kognitivní schopnosti. Což nakonec dává logický smysl.

„Naše práce ukazuje zásadní spojení mezi propojením bílé hmoty a výpočetními vlastnostmi jednotlivých oblastí mozku. Lidé, jejichž mozkové zapojení lépe odpovídá způsobu, jakým různé oblasti zpracovávají rychlé a pomalé informace, vykazují vyšší kognitivní kapacitu,“ vysvětluje Parkes.

Výzkumníci zapojili skoro tisíc mozkových skenů různých lidí, zmapovali jejich propojení a matematickými modely pak zkoumali zapojení částí mozku v závislosti na kvalitě zmíněné "kabeláže".

Zjistili jasnou souvislost: „Naše práce zkoumá mechanismy tohoto procesu u lidí tím, že přímo modeluje časové škály jednotlivých oblastí na základě jejich propojení. To vytváří přímou vazbu mezi lokálním zpracováním informací a tím, jak je toto zpracování sdíleno napříč mozkem a ovlivňuje chování,“ popsal Parkes.

Vědci se dále chystají své výsledky aplikovat při zkoumání psychiatrických stavů, schizofrenie, bipolární poruchy či depresí, aby zjistili, jak může porušení mozkové konektivity ovlivnit zpracování informací.

Výsledky by mohly významným způsobem zkvalitnit možnosti péče o duševní zdraví.