Německý řád Bouzov nedostane. Hrad patří státu, rozhodl soud

AKTUALITA - Aktuality autor: luk

Olomoucký krajský soud v odvolacím řízení potvrdil zamítnutí žaloby Německého řádu, který se domáhal navrácení hradu Bouzov. Ten podle rozhodnutí soudu patří státu. Žaloba na Národní památkový ústav (NPÚ), který hrad odmítl v květnu 2014 vydat v rámci církevních restitucí, není důvodná, rozhodl soud.

Hrad Bouzov

Hrad Bouzov,zdroj: Tomáš Frait / MAFRA / Profimedia

Stejné rozhodnutí vydal již loni v srpnu olomoucký okresní soud, řád se však proti němu odvolal. Podle soudkyně Ivany Pikalové okresní soud zcela správně vedl řízení a napadený rozsudek je přezkoumatelný. "Okresní soud provedl všechny potřebné důkazy, vyložil správně zákon o majetkovém vyrovnání a aplikoval přitom judikatury z předchozích sporů," uvedla soudkyně. Podle soudu řád neprokázal, že má na hrad nárok podle zákona o majetkovém vyrovnání.

"Jsme teprve u druhé instance a v tento okamžik musíme vyčkat písemného vyhotovení rozsudku. Poté zvážíme další kroky, zda budeme podávat dovolání," uvedla právní zástupkyně řádu Lenka Charvátová.

Dokazování bylo podle právníků NPÚ, kteří ve sporu zastupovali stát, velmi náročné, spis čítá přes čtyři tisíce stran a bylo potřeba kvůli nim projít řadu archivů. Šlo především o historickou rešerši, kdy hledali důkazy o vlastnické situaci v období těsně před válkou, po válce a na začátku 50. let minulého století. "Jsme velice rádi, že i odvolací soud dospěl k závěru, že nárok na vydání hradu Bouzov Německým rytířům nepřísluší. Žalovanému se podařilo vyvrátit v řízení všechna tvrzení, často zcela nepravdivá, vesměs však účelová, kterými se snažil Německý řád přesvědčit soud o svém nároku," řekl novinářům Petr Wünsch, právní zástupce NPÚ.

Zástupci Německého řádu se domáhali vrácení hradu i jeho mobiliáře s tím, že jde o jejich historický majetek. Hlavním důvodem zamítnutí žaloby bylo podle soudu to, že předmětné věci byly zkonfiskovány na základě Benešových dekretů německé společnosti, která je tehdy vlastnila, proto se na něj zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi nevztahuje. V řízení bylo podle soudu prokázáno, že řád byl v roce 1939 zrušen.

Podle právních zástupců NPÚ se především prokázalo, že řád nevlastnil tento majetek v rozhodném období, tedy od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, jak to vyžaduje zákon o majetkovém vyrovnání. Řád navíc podle právního zástupce NPÚ Wünsche po roce 1945 nepožádal podle zákona z roku 1946 o vrácení svého majetku, který byl konfiskován Německou říší.

Památku ročně navštíví přes 100 tisíc lidí 

Bouzov je jednou z nejnavštěvovanějších moravských památek, ročně sem zavítá kolem 100 tisíc lidí. Hrad byl založen na počátku 14. století. Zakladatelem byl šlechtic Búz, snad z rodu Bludovců, který dal hradu jméno. Poté se tu střídali majitelé a koncem 14. století jej získal Heralt z Kunštátu. V rukou pánů z Kunštátu zůstal hrad s kratšími přestávkami do konce 15. století; v jeho držení se vystřídali příslušníci dvou větví rodu. Je možné, že se na Bouzově narodil Jiří z Poděbrad, jehož otec Viktorín zde prokazatelně sídlil.

V roce 1558 hrad vyhořel, opraven byl jen částečně a v dalším období spíše chátral. Teprve na konci 17. století získal Bouzov Řád německých rytířů (od roku 1929 Německý řád). V jeho držení zůstal hrad do října 1938, kdy ho nacisté zkonfiskovali a s dalším řádovým vlastnictvím předali do německé správy. Získal jej šéf SS Heinrich Himmler, v době okupace byl Bouzov sídlem přepadového oddílu SS. Po válce byl konfiskován a od roku 1945 je majetkem státu. Německý řád o hrad usiluje od roku 1998.

Bouzov je oblíbeným místem filmařů

Dnešní pozdně gotický vzhled získal hrad po přestavbě v letech 1895 až 1910. Opevněný areál obehnaný okružní hradbou tvoří vlastní hrad a předhradí. Obytné paláce uzavírají nepravidelný půdorys nádvoří a jejich dominantou je vysoká věž. Rozsáhlá přestavba provedená v duchu německé pozdní gotiky a renesance do značné míry respektovala středověkou dispozici.

Od roku 1999 je Bouzov národní kulturní památkou a také oblíbeným místem filmařů. Proslavil se zejména díky pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, objevil se ale také v seriálu Arabela, italské pohádce Fantaghiro, v pohádce O medvědu Ondřejovi, filmu Kopretiny pro zámeckou paní a také v Království potoků.

Výběr informací o některých památkách, které byly v rámci restitucí vydány církvi

  • Mezi již vydanými nemovitostmi je známý areál kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře, památka ze seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, který brněnské biskupství převzalo v srpnu 2014. Na stejném prestižním seznamu je - spolu s okolními zahradami - zapsán také zámek v Kroměříži.
  • Barokní zámecké sídlo (včetně Podzámecké zahrady) olomoucké arcibiskupství převzalo začátkem letošního roku od Národního památkového ústavu (NPÚ). Květná zahrada ale zůstala státu, protože její historický areál je provázán s novostavbami, které nelze vyčlenit, a podle zákona o restitucích tak vydány být nemohou.
  • Z dalších významných nemovitých památek vrátil NPÚ loni v květnu část areálu Sázavského kláštera na Benešovsku. Farnost dostala v rámci majetkového vyrovnání budovu fary a kostela, řád benediktinů menší část konventu, budovu prelatury a část zahrad. Klášter je dodnes poutním místem ke svatému Prokopovi. Církev dále požádala například o klášter Porta Coeli v Předklášteří na Brněnsku.
  • Loni v březnu se po letech sporů majetkově vyrovnala církev s Hradem. Smlouva deklarovala, že metropolitní kapitula získá budovu Nového proboštství, kapitula Všech svatých kostel Všech svatých a Náboženská matice klášter sv. Jiří. Církev se naopak vzdá nároků na dalších sedm hradních nemovitostí.
  • Církev o navrácení domů na Hradě požádala v létě 2013 na základě zákona o majetkovém vyrovnání státu a církví. Kromě vydaných objektů původně žádala také baziliku sv. Jiří, Mladotův dům, Staré proboštství, šest domů ve Vikářské ulici a jeden dům u Zlaté uličky. Při dalších jednáních zástupci církve od části požadavků ustoupili.
  • Hrad a církev řešily otázku některých nemovitostí už od 90. let. Spory se táhly především kolem katedrály sv. Víta, po řadě soudních rozsudků byla podepsána dohoda, podle které se stát i církev o chrám starají společně. Když byl prezidentem Václav Klaus, získala církev do dlouhodobého pronájmu Mladotův dům.
  • Z movitých věcí vzbudil v rámci vyrovnání největší pozornost převod několika děl ze sbírek Národní galerie (NG). V září 2014 převzala církev dva obrazy Petera Paula Rubense, Vyšebrodský cyklus a Puchnerovu archu. Všechna díla ale na základě dohody zůstala v expozicích NG, stejně jako dva gotické křídlové oltáře z Duban a socha Panny Marie, které galerie vrátila litoměřickému biskupství.
  • Vleklý soudní spor se rozpoutal kolem vydání středověkého obrazu Madony z Veveří. Pražský městský soud letos 24. března opět rozhodl, že dílo patří církvi. Madona připisovaná malíři z okruhu Mistra vyšebrodského oltáře byla desítky let součástí expozice Národní galerie, v rámci restitucí na ni vznesla nárok římskokatolická farnost Veverská Bítýška. Galerie se proti tomu odvolávala. Obraz je nyní vystaven v Diecézním muzeu v Brně.
  • Jedním ze soudních případů, v nichž figuruje NPÚ, je žaloba podaná Biskupstvím litoměřickým ohledně vydání kaple svaté Anny v Mnichově Hradišti. K nevyřešeným žádostem patří i piaristický chrám Nalezení sv. Kříže v Litomyšli. Německý řád kromě hradu Bouzov požaduje také navrácení kostela v Karlově Studánce na Bruntálsku.
  • Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi začal platit 1. ledna 2013. Církve měly rok na podání žádostí, nakonec jich bylo přes 5000 ohledně více než 100.000 pozemků, téměř 2000 staveb a stovek uměleckých děl. Zákon počítá s tím, že církve dostanou od státu nemovitý majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Za nemovitosti, které se podle něj nevydávají, mají církve během 30 let získat 59 miliard korun navyšovaných o inflaci.

Historie Řádu německých rytířů sahá až do 12. století

Řád bratří a sester německého Domu panny Marie v Jeruzalémě (známý jako Řád německých rytířů, nyní Německý řád) vlastnil před druhou světovou válkou na severu Moravy rozsáhlé majetky. Řeholníkům patřily kromě polností a lesů také hrady Sovinec a Bouzov, zámek v Bruntále nebo lázně Karlova Studánka. Provozovali řadu školských zařízení, nemocnice či domovy důchodců.

O majetek přišel řád, který měl od 19. století své sídlo v Bruntále, už krátce po odtržení Sudet od Československa, v říjnu 1938. Z rozhodnutí Adolfa Hitlera byl Německý řád zrušen jako nepřátelský říši a nemovitosti zabaveny, někdy převedeny na nové vlastníky. Hrad Bouzov získal šéf SS Heinrich Himmler, na Sovinci internovali zajaté francouzské důstojníky.

Už po válce se představitelé řádu neúspěšně snažili o navrácení majetku, na který byla nejprve uvalena národní správa a nakonec jej stát zabavil. Tehdejší Nejvyšší správní soud sice v únoru 1948 rozhodl, že majetek má připadnout opět řádu, existují ale pochybnosti, zda verdikt vstoupil v platnost. Definitivní konec nadějí na navrácení majetku přinesl komunistický převrat.

Současný řád, který působí v Německu, Itálii a zemích někdejší habsburské monarchie, navazuje na činnost společenstva, jež koncem 12. století založili v Palestině němečtí kupci. Původně špitální řád se postupně stal jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku, od 13. století ovládal značnou část baltského pobřeží. Jeho úpadek začal po bitvě u Grunwaldu roku 1410, kde rytíři podlehli polsko-litevským vojskům, později jeho činnost výrazně zasáhla reformace.

Současné snahy o navrácení Bouzova a Sovince podle zákona o církevních restitucích nejsou první. O Bouzov, Sovinec i další nemovitosti se představitelé řádu, který po listopadu 1989 obnovil činnost, přihlásili už v polovině 90. let. V lednu 1998 pražský městský soud konstatoval, že soudy nikdy pravomocně nerozhodly o zrádcovství řádu, a konfiskace jeho majetku tudíž byla neplatná. Němečtí rytíři se tak o majetek soudili dále.

V květnu 2006 situaci zkomplikoval verdikt olomouckého okresního soudu, podle něhož současný Německý řád, který žádal o Bouzov, není právním nástupcem původního řádu. Neúspěchem skončila o rok později i kasační stížnost řádu, podaná u Nejvyššího správního soudu (NSS), ve které se skoro po 60 letech domáhal doručení rozhodnutí o navrácení majetku z roku 1948. Tento verdikt NSS potvrdil i Ústavní soud.

V listopadu 2013 Německý řád požádal v rámci církevních restitucí o vydání hradů Bouzov a Sovinec, lázní Karlova Studánka a zhruba 13 500 hektarů pozemků. Řád oznámil, že požádá také o vydání movitých věcí. První náměstek ministra kultury František Mikeš krátce poté řekl, že Německý řád nemá na vydání hradu Bouzov a dalšího majetku nárok, neboť ten byl zabaven podle Benešových dekretů. Se stejným argumentem v květnu 2014 Národní památkový ústav oznámil, že odmítl Bouzov v rámci církevních restitucí vydat.

Žádosti někdejšího Řádu německých rytířů o navrácení majetku značná část veřejnosti vnímá s nevolí, zejména kvůli kontroverzně vnímané historii řádu. Už po válce například skupina poslanců národních socialistů žádala vládu, ať navrácení majetku nedopustí. Poslanci včetně Milady Horákové tehdy mimo jiné tvrdili, že vedoucí činitelé a zaměstnanci řádu ve Slezsku vstoupili do řad Henleinova hnutí.

Zástupci řádu se snažili před soudem uplatnit nové důkazy. Tvrdí, že členové řádu nebyli kolaboranti, ale naopak byli perzekvováni. Odmítají i argument, že řád není právním nástupcem původního vlastníka a po druhé světové válce nebyl vlastníkem hradu, takže si nemůže nárokovat vrácení. Soud procházel i dokumenty z archivu bezpečnostních složek, byly mezi nimi dokumenty z procesů vedených proti sestrám řádu.

Vášně budilo možné vracení majetku německým rytířům už v 90. letech, petici proti restituci, iniciovanou kastelány Bouzova a Sovince, podepsaly v roce 1997 tisíce lidí. Velmi výrazně vystupoval proti navrácení majetku někdejší ministr kultury za ČSSD Pavel Dostál, známý rezervovaným postojem k církvím, který například říkal, že má důkazy o kolaboraci řádu s nacistickým Německem.

Řád se domáhá navrácení svého majetku také dalšími žalobami. U bruntálského soudu žádá například navrácení kostela v Karlově Studánce na Bruntálsku. Řád už podal podle vikáře Metoděje Hofmana také žalobu k olomouckému krajskému soudu kvůli předloňskému rozhodnutí Pozemkového úřadu, který nevydal bezmála 1300 hektarů zemědělské půdy na Olomoucku. 

Tagy: Česko domácí hrad Bouzov kulturní památky vrácení majetku justice a soudy dějiny a fakta památky a architektura

Zdroje: ČTK