Největší objev století na dosah? Slavný egyptolog tvrdí, že ví, kde leží hrobka Nefertiti

Zahi Hawass patří k těm několika málo archeologům, jejichž jméno zná i širší veřejnost. Po desetiletí je symbolem egyptologie, tváří vykopávek i neúnavným propagátorem starověkého Egypta. Nyní, na sklonku kariéry, stojí možná před poslední a největší výzvou: nalezením hrobky královny Nefertiti. Pokud by se mu to podařilo, šlo by o objev, který by změnil učebnice dějepisu a definitivně uzavřel jednu z největších záhad starověkého světa.

Královna Nefertiti byla klíčovou postavou jednoho z nejbouřlivějších období egyptských dějin. Jako manželka faraona Achnatona stála po boku muže, který se pokusil zásadně proměnit náboženský systém říše a nahradit tradiční panteon bohů uctíváním jediného božstva, slunečního disku Atona. Tento radikální krok vyvolal chaos, odpor kněžstva i hluboké otřesy v celé společnosti. Nefertiti však nebyla pouhou pasivní manželkou. Dochované reliéfy a zobrazení ji ukazují v rolích, které byly běžně vyhrazeny faraonům, včetně výjevů, kde poráží nepřátele Egypta. Právě tyto indicie vedly část badatelů k přesvědčení, že po Achnatonově smrti sama vládla jako faraon pod jménem Neferneferuaten.

Navzdory jejímu obrovskému politickému i náboženskému vlivu se však nikdy nepodařilo najít její hrobku. Zatímco Tutanchamonův hrob byl objeven už v roce 1922 a stal se jedním z nejslavnějších archeologických nálezů všech dob, místo posledního odpočinku jeho nevlastní matky zůstává neznámé. Právě tato absence fyzického důkazu z Nefertitina života je jedním z důvodů, proč je její postava dodnes obestřena tolika otázkami.

Pátrání v Údolí králů

Hawass a jeho tým se už řadu let soustředí na systematický výzkum Údolí králů, tradičního pohřebiště egyptských faraonů a elit. Během tohoto dlouhodobého úsilí se jim podařilo objevit dvě hrobky označované jako KV 65 a KV 66. Obě byly vypleněny už ve starověku, přesto představují důležitý důkaz, že ani tato slavná lokalita zdaleka není archeologicky vyčerpaná. Zvlášť hrobka KV 66 je příkladem toho, jak se i zdánlivě známý terén může při pečlivém průzkumu proměnit v nové, samostatné naleziště.

Archeolog Zahi Hawass zdroj: Profimedia.cz

Tyto objevy sice přímo neukazují na Nefertitinu hrobku, mají však zásadní význam pro mapování celého údolí. Pomáhají zpřesnit představu o tom, kde hrobka být nemůže, a tím nepřímo zužují okruh možných lokalit. V současnosti se Hawassův tým zaměřuje na východní část Údolí králů, konkrétně na oblast poblíž hrobky Hatšepsut, další výjimečné ženy, která se dokázala prosadit jako faraon. Hawass otevřeně přiznává, že pro spojení tohoto místa s Nefertiti nemá přímé důkazy, opírá se však o dlouholeté zkušenosti, znalost terénu a intuici archeologa, který strávil v egyptských pouštích celý život.

Pokud by byla hrobka Nefertiti skutečně nalezena, nešlo by jen o senzaci pro média. Podoba pohřbu, titulatura a výbava hrobky by mohly definitivně potvrdit, zda byla Nefertiti v době smrti vnímána jako plnoprávný faraon. Takový nález by mohl vyřešit jednu z nejdéle diskutovaných otázek egyptologie a nabídnout nový pohled na roli žen ve starověké moci.

Kontroverze, politika a odkaz

Dokument mapující Hawassův život se nevyhýbá ani stinnějším stránkám jeho kariéry. Největší kontroverze přišla po egyptské revoluci v roce 2011, kdy byl Hawass krátce odsouzen kvůli sporu týkajícímu se obchodu se suvenýry v Egyptském muzeu. Rozsudek byl později zrušen, přesto byl archeolog po určitou dobu vystaven vyšetřování a cestovním omezením. Přes veškerou kritiku nikdy nebyl obviněn z trestného činu a postupně se vrátil na mezinárodní scénu jako přednášející i popularizátor egyptské historie.

Součástí jeho odkazu je také snaha o navrácení klíčových egyptských památek ze zahraničních muzeí. Hawass dlouhodobě prosazuje myšlenku, že artefakty jako Rosettská deska, zvěrokruh z Dendery či slavná busta Nefertiti jsou nedílnou součástí egyptské identity a měly by být vystaveny v Egyptě. Tyto snahy vyvolávají ostré debaty, ale zároveň ukazují, že Hawass nevnímá archeologii jen jako vědeckou disciplínu, nýbrž i jako otázku kulturní paměti a historické spravedlnosti.

Ať už se mu podaří hrobku Nefertiti objevit, nebo ne, jeho místo v dějinách egyptologie je už dnes jisté. Pokud by však tento objev skutečně učinil, nešlo by jen o vrchol jeho osobní kariéry. Byl by to okamžik, kdy by se symbolicky uzavřel kruh jednoho lidského života zasvěceného minulosti a zároveň by se otevřela nová kapitola poznání starověkého Egypta. Právě v tom spočívá skutečné kouzlo archeologie: nikdy nejde jen o kameny a hrobky, ale o příběhy, které znovu ožívají po tisících let.