Dnes je pondělí 10. listopadu 2025., Svátek má Evžen
Počasí dnes 7°C Skoro zataženo

Nejpodivnější muzeum světa: Šperky z lidských vlasů a věnce mrtvých žen

15. 10. 2025 – 7:28 | Zpravodajství | Alex Vávra

Nejpodivnější muzeum světa: Šperky z lidských vlasů a věnce mrtvých žen
Věnec z vlasůzdroj: Profimedia.cz

Sto let staré věnce, šperky z vlasů mrtvých i prameny Marilyn Monroe – Muzeum vlasů Leily v americkém Independence bylo nejpodivnější pokladnicí paměti. Teď, po smrti své zakladatelky, se jeho bizarní kouzlo rozplétá do muzeí po celé zemi.

Sto let staré věnce spletené z lidských vlasů, šperky z pramenů zemřelých a pásky k hodinkám, které kdysi nosily slavné osobnosti – to vše tvořilo fascinující svět Muzea vlasů Leily v městě Independence, předměstí Kansas City. Skleněné vitríny tu přetékaly náhrdelníky, věnce i drobnými relikviemi, mezi nimiž se údajně nacházely vlasy bývalých prezidentů, Marilyn Monroe, a dokonce i samotného Ježíše. Tato pozoruhodná sbírka po více než tři desetiletí přitahovala zástupy zvědavců, včetně heavymetalové legendy Ozzyho Osbourna.

Od velikonočních bot ke zlatému rámci

Za tímto bizarním pokladem stála kadeřnice Leila Cohoon. Všechno začalo v roce 1956, když si chtěla pořídit nové boty na Velikonoce. Místo toho však v jednom starožitnictví narazila na zlatý rám s prameny vlasů stočenými do tvaru květin. „Řekla prý: Kašlu na velikonoční boty,“ vzpomíná její vnučka Lindsay Evans. „Děda vždycky říkal, že tohle je nejdražší kus v celém muzeu – protože tím všechno začalo.“

Leila se do vlasového umění doslova zamilovala. Tento podivuhodný druh tvorby byl nejpopulárnější v 19. století, kdy ženy z vlasů svých zesnulých blízkých vyráběly šperky nebo věnce, do nichž proplétaly rodinné příběhy. S nástupem fotografie ale tradice upadla a kolem čtyřicátých let minulého století téměř zmizela. „Tento druh umění se nedočkal uznání, protože ho tvořily převážně ženy,“ dodává Evansová. „Ve velkých muzeích ho proto téměř nenajdete.“

Muzeum vlasů Muzeum vlasůzdroj: Profimedia.cz

Leila Cohoon se rozhodla to změnit. Zachraňovala zapomenuté kusy, psala o nich knihy a pořádala kurzy, v nichž vychovala novou generaci umělců. Když se přela se starožitníky o rámy, často jí nabízeli, že vlasy odstraní. „A ona jim říkávala: ‚Ne, ne, to tam nechte,‘“ směje se dnes Evansová. Postupně si Leila vybudovala síť obchodníků po celé Americe, kteří jí volali pokaždé, když narazili na něco „vlasového“. „Když to mělo vlasy, získala to,“ shrnuje vnučka.

Sbírka rostla do neuvěřitelných rozměrů. Obsahovala třeba věnec se vzorky vlasů všech žen z Ligy voliček z Vermontu z roku 1865, dva půlměsíčité věnce ze sesterských kadeří z kláštera nebo dokonce kousky s preparovanými prvky. Rámy visely všude – doma, ve škole krásy, kterou vedla se svým mužem, a nakonec i v budově bývalého autosalonu mezi fastfoodem a automyčkou, která se proměnila v legendární muzeum.

Sláva, vlasy a dědictví za milion

O sbírce se brzy začalo mluvit. Herečka a komička Phyllis Diller darovala věnec, který se v její rodině dědil po generace, televizní moderátor Mike Rowe tu natáčel epizodu pořadu „Somebody’s Gotta Do It“ a Ozzy Osbourne si při návštěvě údajně nechal ustřihnout pramen – ten ale Evansová zatím mezi exponáty nenašla.

Medailonky Medailonky s vlasyzdroj: Profimedia.cz

Leila Cohoon nikdy neprozradila, kolik peněz do sbírky investovala, ale její vnučka odhaduje, že hodnota dnes přesahuje milion dolarů. Když se Genevieve Keeney z Národního muzea pohřební historie v Houstonu probírala sbírkou, zaujaly ji hlavně šperky se vzpomínkou na mrtvé – například brož s pramínky vlasů sedmileté dívky, která zemřela roku 1811. „Vždycky jsem cítila, že je důležité lidi vzdělávat o smrti,“ říká Keeneyová. „Naše společnost lidem strašně zkresluje představu o tom, co skutečně cítíme, když někdo odejde.“

Leila Cohoon zemřela v listopadu ve věku 92 let. Její vnučka Lindsay teď pomalu předává více než tři tisíce exponátů do prestižních institucí po celé zemi – včetně Metropolitního muzea umění v New Yorku či Národního muzea ženského umění ve Washingtonu.

„Pokaždé, když sem přijdu, cítím, že tu je se mnou,“ říká Evansová. „Tohle místo je ona. Chci, aby lidé její práci viděli, protože to bylo její přání. Ale až bude muzeum prázdné, trochu mi to zlomí srdce.“

Z muzea, které začalo jedním zapomenutým rámem, se tak stala americká kuriozita i pocta ženské tvořivosti – něžná, morbidní i nádherně lidská připomínka toho, že i z vlasů lze uplést příběh, který přežije celé generace.

Zdroje:
Huff Post, AP
Rád hledám příběhy nejen v realitě, ale i mezi stránkami knih, v hudbě nebo na filmovém plátně. Ve volných chvílích se nejčastěji ztrácím ve světě literatury. Občas si dopřeju i herní zážitek, nejraději sahám po simulátorech.

Předchozí článek

Mrtvička! Legendární Bolek Polívka utrpěl mozkovou příhodu, tvrdí přátelé. Bude v pořádku?

Následující článek

Emma Smetana se miliardáře Chlada nebojí: "Tak kde má ty maskáče a zbraň?"

Nejnovější články