Nejoblíbenější česká jména mají jeden společný znak. Málokoho ale napadne, jaký?
27. 10. 2025 – 12:27 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Každý rok se objevují nové trendy, zahraniční inspirace i módní experimenty. A přesto se ta samá jména drží na vrcholu žebříčků, jako by jim čas neubíhal. Mají něco, co se nedá okopírovat – jednoduchost, kterou si lidé spojují s důvěrou, jistotou a kouskem domova. Možná právě proto je volíme znovu a znovu, i když kolem nás svět letí čím dál rychleji.
Jméno je první dar, který v životě dostaneme, a také jeden z mála, který si nenachystáme sami. Možná právě proto k němu přistupujeme s takovou vážností i nostalgií. Volíme to, co v nás probouzí pocit jistoty – něco, co zní známě a dobře zapadne mezi zdi domova i do budoucnosti. A tak zatímco svět kolem zrychluje, naše jména zůstávají pevná, zakotvená, s nádechem minulosti a ozvěnou budoucnosti. Každý rodič chce, aby jméno jeho dítěte něco vyjadřovalo, mělo sílu, a třeba jednou i zaznělo v dějinách.
Kouzlo jednoduchosti: když jméno zní přirozeně
Češi mají slabost pro jména, která jsou snadno vyslovitelná, krátká a melodická. Taková, která dobře znějí z úst dítěte i dospělého. Není náhoda, že se dlouhodobě na vrcholu žebříčků drží jména jako Anna, Eliška, Sofie, Jakub, Jan nebo Tomáš. Podle dat Ministerstva vnitra patří právě tato jména mezi deset nejčastějších už několik let po sobě – a zájem o ně neklesá.
Anna pochází z hebrejského Channah, což znamená „milost“ nebo „přízeň“.Eliška má původ v hebrejském Elisheva, tedy „Bohu oddaná“, zatímco Sofie z řeckého sophía znamená „moudrost“. U chlapců dominuje Jakub – „následník“ – a Jan, který v překladu z hebrejštiny znamená „Bůh je milostivý“. Tomáš je pak aramejského původu a znamená „dvojče“. A právě tahle jména, známá už od biblických dob, v sobě nesou symboliku, kterou dnešní rodiče intuitivně vyhledávají: pokoru, lidskost, sílu a víru.
Tradiční, ale ne staromódní
Je fascinující, že i v době, kdy se objevují jména jako Olivia, Mia, Liam nebo Matteo, netradiční Mali a Felice, také vzácné jako Kleofáš a Kryšpín, zůstávají české klasiky tak pevně zakořeněné. Jsou univerzální a mezinárodně srozumitelná, ale přitom mají jasný český původ i duši. Rodiče se k nim vracejí proto, že v nich slyší klid, rodinu a jistotu. Jméno Anna nebude nikdy znít extravagantně, Jan nikdy neztratí váhu a Jakub vždycky zůstane pevnou součástí české identity.
„Jméno musí znít, ale nesmí křičet,“ říká lingvistka a onomastička Jana Pleskalová, která se dlouhodobě zabývá vývojem českých jmen. A právě to vysvětluje jejich stálou oblibu – jsou vyvážená. Mají rytmus, znělost i přirozenou autoritu, kterou si nemusí vynucovat.
Jména jako zrcadlo doby
Každé období v dějinách přináší jiné vlny. V 80. letech převažovali Petr, Martin nebo Lucie, v 90. letech začaly přicházet nové vlivy a po roce 2000 nastoupila éra globalizace. Ale přesto, když se podíváme na současné žebříčky, zůstávají klasická jména neohroženě v popředí. Ukazuje se, že tradiční jména dávají lidem pocit kontinuity – spojují minulost s budoucností.
V dobách, kdy lidé hledají stabilitu a jistotu, rostou v popularitě jména jako Jan, Tomáš nebo Anna. Naopak v časech hojnosti a otevřenosti se objevují „experimenty“ – Sofie, Tereza, Oliver, Matyáš.
Psycholožka Jana Nováková z Akademie věd popisuje výběr jména jako „přenos hodnot do další generace“.Jméno je víc než pouhé označení. Je to zvuk, který nás provází celý život, první slovo, které o sobě slyšíme, a poslední, které po nás zůstane. Možná právě proto Češi volí jména, která znějí známě, důvěrně a mají v sobě hloubku.
Proč je milujeme
Nejoblíbenější česká jména mají jedno společné – vydrží. Jako dobré víno, které s věkem jen získává na hloubce, nebo jako písnička, kterou si pamatujete, i když už dávno nehraje v rádiu.V žebříčcích se rok co rok objevují ta samá jména – Jakub, Eliška, Anna nebo Jan a navzdory proměnlivým trendům drží pevně první příčky.
Podle statistik Ministerstva vnitra a Českého statistického úřadu zůstávají tato jména neochvějná už víc než deset let. Možná proto, že jsou jako lidé, kteří je nosí – stálá, spolehlivá a s duší. Dokážou být hravá v dětství, důstojná v dospělosti a laskavá ve stáří. Ať už jsou zapsaná v rodném listě nebo jen v paměti rodiny, nesou v sobě něco, co se těžko překládá: pocit domova, jistoty a příběhu, který nikdy nekončí.
