Nejhorší Večerníček? "Měl jsem z toho noční můry," vzpomínají třicátníci na papundeklovou říši divů

Neotřelé tvůrčí postupy a vizuální kreativitu je potřeba si hýčkat. A v dnešní době, kdy veřejný prostor zahlcuje uniformní hmota obrázků vygenerovaných umělou inteligencí, obzvlášť. Zároveň je ale také potřeba dbát na správné zacílení média na zamýšlené publikum.

Vezměte si takový Večerníček Království květin. Na papíře zajímavá kombinace živých herců a psychedelické klasické animace vypadá vlastně docela skvěle, jenže by se dobře hodila zhruba ke zpodobnění abstinenčních příznaků při odvykání heroinu. Pohádka, co má ukolébat děti? Nijak zvlášť.

Večerníček vznikal v roce 1993 pod dohledem režiséra Josefa Lamky a byť lze snadno hledat paralely se slavnou Alenkou v říši divů, zejména tedy kvůli mírně zfetované nátuře obou děl, za skutečnou inspiraci posloužila stejnojmenná kniha belgického autora Maurice Carêmeho z roku 1934.

Titulní roli pohádky ztvárnila tehdy třináctiletá Lucka Vondráčková, v projektu se ale také angažovaly další hvězdy: Třeba Stella Zázvorková či Vlastimil Bedrna.

Dílo vzniklo jako zhruba hodinový film a po rozstříhání do osmi devítiminutových epizod se vysílalo jako Večerníček. A ono devět minut vážně stačilo, protože tísnivá psychedelika uměla s dětskou myslí pořádně zacvičit a namísto příjemného pohádkového dobrodružství před spánkem zůstala jen koupel ve studeném potu a čistý děs z ponurých kulis.

Primát drží nejspíš hrozivý namodralý slimák v nadživotní velikosti, který hrdinku věznil ve svém domě a nutil ji mu vařit, či zlověstné houby se zatuhlým úsměvem a mrtvolným pohledem, jenž každým okamžikem hrozil rozežrat divákovu duši zevnitř.

Pokud na dílo vzpomínáte jen s krajní nechutí a sevřeným hrdlem, vězte, že opravdu nejste sami. Podobné komentáře lze totiž na internetu nalézt prakticky všude, kde na Království květin přijde řeč.

„Oficiálně nejhorší večerníček mýho dětství ever. Pamatuju si dobře tu schízu a děs, dokonce i triky na úrovni tlupy kromaňonců. Vrcholem pak byl naprosto strašnej slimák, co sužoval hlavní hrdinku ve svým domě,“ popisuje na CSFD hodnotitel s přezdívkou akisha.

„Strašná depka a je to asi vůbec nejdepresivnější zážitek z dětství,“ hodnotí uživatel Deimos.

„Měl jsem z toho noční můry,“ dodává uživatel wenca.

„Jmenuje se to tak honosně, Království květin, a přitom jsou z toho děcka zralá akorát tak do Bohnic...“ trefně glosuje RockChick.

„Jenže já si pamatuju ten děsivej strach a úzkost co jsem měla, když jsem se na to dívala jako malá. A nechci to vidět a zažít znova. To byl snad nejděsivější zážitek z mého dětství. Po téhle a o téhle "pohádce" jsem měla ještě dlouho noční můry! Ze slimáků obzvlášť! Navíc když se podívám do galerie na ty obrázky, ten pocit hrůzy se vrací!“ přiznává otevřeně Silencia90.

Trochu kuriózní skutečností pak z tohoto úhlu pohledu zůstává, že dílo hned o rok později získalo v Japonsku cenu na mezinárodním festivalu edukativních filmů. Porotci měli zřejmě pro strach uděláno. A, rýpání stranou, technicky se jednalo o opravdu zajímavý projekt, jen prostě ne pro děti.

Minimálně tedy ne pro všechny děti, protože, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, komentáře, které tvrdí, jak si jejich autoři pohádku v dětství zamilovali, jsou k nalezení také. Inu, gratulujeme k nervům z oceli.

Pokud jste snad zatoužili si dětské trauma připomenout na vlastní kůži, možnost existuje: