Nejde o slepice ani o rajčata. Lidé dnes hledají něco mnohem cennějšího

Už po mnoho let je symbolem úspěchu život ve městě. Moderní byt, kancelář v centru, restaurace za rohem a všechno důležité na dosah během několika minut. Města rostou, venkov se vylidňuje a zdá se, že budoucnost patří rychlosti, technologiím a neustálému pohybu.

Jenže poslední dobou jsou také čím dál častěji slyšet lidé, kteří sní o úplně jiném životě. O malé zahradě. O skleníku. O ovocném stromu, pod kterým si ráno vypijí kávu. Někteří mluví o slepicích, jiní o záhonech s rajčaty nebo o chalupě někde na samotě. A nejde přitom jen o starší generaci. Podobné sny mají často i ti, kteří vyrostli ve městech a ještě před pár lety by je něco takového vůbec nenapadlo.

zdroj: Žanet Ka

Na první pohled to může působit zvláštně. Proč by měl někdo dobrovolně měnit pohodlí moderního života za každodenní péči o zahradu, sekání trávy nebo vybírání vajec z kurníku? Když se ale podíváme hlouběji, možná zjistíme, že ve skutečnosti netouží po slepicích ani po venkově, ale po něčem úplně jiném- po klidu.

Moderní člověk je pravděpodobně nejvíce propojený v historii. A zároveň tedy nejvíce zahlcený. Telefon zazvoní ještě dřív, než ráno vstaneme z postele. Přes den přicházejí desítky zpráv, e-mailů a upozornění. Večer otevřeme sociální sítě a během několika minut se dozvíme, co se stalo na druhém konci světa, co si koupili naši známí a jaké chyby údajně děláme ve výchově, stravování nebo práci. Mozek prakticky nikdy nevypíná.

Není proto divu, že stále více lidí hledá činnosti, které fungují podle úplně jiných pravidel. Zahrada totiž nikam nespěchá. Semínko nevyroste přes noc a strom neurychlíte žádnou aplikací. Příroda má své tempo a člověk je nucen se mu přizpůsobit. 

zdroj: Žanet Ka

Zajímavé je, že podobný trend pozorují i psychologové. Mluví o rostoucí potřebě návratu k hmatatelným činnostem. Odborníci na duševní zdraví dlouhodobě upozorňují, že práce na zahradě může snižovat stres, zlepšovat náladu a přispívat k celkové psychické pohodě. Kontakt s přírodou, péče o rostliny a možnost sledovat viditelné výsledky vlastní práce pomáhají mnoha lidem lépe zvládat každodenní zátěž. Velká část dnešní práce probíhá v digitálním světě. Lidé vytvářejí dokumenty, posílají e-maily, vedou online porady a večer mají pocit, že za sebou vlastně nic nevidí. Na zahradě je to ale jiné. Když zasadíte sazenici rajčete, za několik týdnů sklízíte plody. Když vysadíte strom, můžete sledovat, jak rok za rokem roste. Výsledek je skutečný, viditelný a hmatatelný.

I proto dnes tolik lidí propadá zahradničení. Nejde o peníze ani o soběstačnost. Většina lidí dobře ví, že rajčata z vlastního záhonu vyjdou často dráž než ta z obchodu. Přesto je pěstují. Ne proto, aby ušetřili, ale protože jim to přináší radost, kterou nákup v supermarketu nabídnout nedokáže. Stejně je to se slepicemi. Kdo je někdy choval, ví, že nejde o ekonomický projekt. Je to spíš návrat k jednoduchým každodenním rituálům, které člověka ukotvují v realitě. V době, kdy trávíme velkou část života ve virtuálním prostoru, může být obyčejné ranní sebrání vajec překvapivě uspokojující zkušeností.

Možná tedy lidé netouží přímo po venkově, ale po něčem, co se z jejich životů začalo vytrácet. Ne, že by chtěli utéct z moderního světa, jen si v něm chtějí vytvořit místo, kde se mohou na chvíli nadechnout.