Nejbizarnější závod historie: Vítěz olympijského maratonu jel část trasy autem, dalšímu podali jed
23. 5. 2026 – 9:06 | Magazín | Jiří Rilke
Z dnešního pohledu naprosto nemyslitelné, na pradávné olympiádě čistá realita.
Představte si ten skandál nadnárodních rozměrů, kdyby náš Emil Zátopek v legendárním roce 1952, kdy vyhrál tři zlata, běžel svůj první maraton, jenže někde uprostřed by ho rozbolely nohy. Tak by si mávnul na projíždějící auto, nechal by se dobrosrdečným řidičem dovézt až před stadion, kde by si odpočatý dokráčel pro zlato.
Naprostý nesmysl, urážka sportu a událost, která by nikdy nemohla projít? Chyba lávky, změňte jméno a rok a báchorka se najednou stává realitou.
Olympijský maraton v americkém St: Louis v roce 1904 totiž vstoupil do dějin jako totální fiasko, možná největší ve vůbec celé historii sportu. Podmínky pro běžce byly jak z noční můry:
Teploty překračovaly 32 °C, trasa byla plná koní a aut, která zvedala oblaka prachu a dusila závodníky, a organizátoři měli nejspíš v plánu opravdu napodobit antický odkaz vojenského běžce, který nesl novinu o vítězství u Marathonu a když doběhl, vyčerpáním zemřel – na celé 42 kilometrů dlouhé trase byla jen jedna zastávka s vodou.
Trasu nikdo neuzavřel, takže běžci, brodící se prachem, přeskakující rozbité kameny a šplhající do kopců, také museli kličkovat běžnou dopravou, uhýbat autům a obíhat koně.
I na startovní listině se objevily figurky jak z grotesky: Třeba pošťák Félix Carvajal, který podle všeho první, co udělal, když dorazil na půdu USA, bylo, že prohrál všechny peníze v kostkách a do St. Louis přijel stopem. Nastoupil v dlouhé košili a dlouhých kalhotách, protože nic jiného neměl. Nějaký samaritán s nůžkami mu ale alespoň ustřihl kalhoty u kolen.
Při samotném běhu ale už spoustě běžců do smíchu opravdu nebylo – William Garcia zkolaboval, protože nadýchal tolik prachu, že mu to způsobilo vnitřní krvácení a doktoři ho jen tak tak stihli zachránit. Jihoafričana Lena Taua zase zahnal asi kilometr mimo trasu toulavý pes.
Carvajal, vzdor svému odění, běžel docela dobře, veselil se, mával, dokonce se bavil s ostatními. Pak ale po cestě zaběhl do sadu, kde snědl zkažená jablka, z čehož ho rozbolelo břicho, tak si lehl na zem a usnul.
Hlavním hrdinou (či padouchem) se stal americký běžec Fred Lorz. Zhruba na čtrnáctém kilometru ho postihly kruté křeče. Místo toho, aby závod regulérně vzdal, se Lorz rozhodl naskočit do jednoho z doprovodných automobilů. V autě se pohodlně vezl dlouhých 17 kilometrů, zatímco vesele mával vyčerpaným soupeřům i divákům kolem cesty.
Když se automobil necelých osm kilometrů před cílem porouchal, odpočatý Lorz z něj vyskočil a s úsměvem doběhl na stadion jako první. Dav šílel nadšením a dcera amerického prezidenta Alice Rooseveltová se mu chystala předat zlatou medaili. Podvod byl ale vzápětí prozrazen a běžec diskvalifikován. Z čehož si nic nedělal, protože, jak sám tvrdil, doběhl do cíle už jen z legrace.
Skutečným vítězem se nakonec stal zkušený maratonský běžec Thomas Hicks, jehož způsob, jak se dostal do cíle, by dnes skončil minimálně doživotním zákazem a dost možná i policejním vyšetřováním celého týmu.
V roce 1904 totiž neexistovaly regule proti dopingu a Hicksův tým toho využil: Když běžec zhruba v polovině závodu začal kolabovat vyčerpáním, trenéři mu podali koktejl ze strychninu, vaječných bílků a brandy.
Ano, slyšíte správně, z vysoce toxického jedu na krysy. V té době se v malých dávkách používal jako výkonnostní droga. Tento smrtící životabudič dostal Hickse až za cílovou čáru. Podle dobových záznamů už ale posledních pár mil běžel jen jako stroj, bílý jak stěna, omámen toxickou směsí a ani netušil, kde vlastně je. V cíli okamžitě zkolaboval a lékaři mu poté museli více než hodinu zachraňovat život.
Dnes si jen stěží dokážeme představit, co by se dělo, kdyby si současní šampioni na trase pomáhali auty a jedem na hlodavce. Abychom ale ,automobilistovi“ Lorzovi nekřivdili: O rok později doopravdy vyhrál maraton v Bostonu, tentokrát už pouze za pomoci vlastních nohou. Nejednalo se tedy o žádného břídila, který by neměl na startu co dělat. Jen si prostě udělal legraci.
