Dnes je pondělí 17. srpna 2026., Svátek má Petra
Počasí dnes 27°C Bouřky

Neil, nejoblíbenější výtržník Austrálie. Tunový rypouš si podmanil internet i celé město

11. 7. 2026 – 7:21 | Magazín | Alex Vávra

Neil, nejoblíbenější výtržník Austrálie. Tunový rypouš si podmanil internet i celé město
zdroj: Profimedia.cz
Přidat mezi oblíbené zdroje na Googlu

Tunový rypouš sloní Neil se stal nečekanou hvězdou internetu i symbolem australské Tasmánie. Ničí ploty, ohýbá dopravní sloupky, blokuje silnice a baví miliony lidí po celém světě. Za jeho roztomilými výstupy se ale skrývá neobvyklý příběh zvířete, které se dvakrát ročně vrací domů podle prastarého instinktu.

Na první pohled působí jako obří líný tuleň, který se rozhodl prospat den na chodníku. Jenže stačí pár minut a z Neila se stává internetová celebrita, ničitel dopravních sloupků, přemožitel plotů a miláček milionů lidí. Pětiletý rypouš sloní z australské Tasmánie se během několika let proměnil v globální fenomén. Zatímco jedni se smějí videím, na nichž okusuje dopravní kužely nebo si lehá doprostřed silnice, ochranáři mají jediný cíl – zajistit, aby jeho popularita neskončila tragédií.

Neil váží přibližně jednu tunu, měří několik metrů a každý jeho návrat na pobřeží přitahuje tisíce zvědavců. Přestože vypadá jako roztomilý obr, zůstává divokým zvířetem, které si jednoduše dělá, co uzná za vhodné. A právě to si lidé po celém světě zamilovali.

Příběh, který se málem nikdy nestal

Neilův život přitom začal velmi dramaticky. V říjnu 2020 našli ochranáři na poloostrově Tasman čerstvě narozené mládě rypouše sloního vážící asi 40 kilogramů. Leželo na písečné mělčině, kterou měl brzy zaplavit příliv.

„Ten den by se s jistotou utopil,“ vzpomíná Kris Carlyon z tasmánského ministerstva přírodních zdrojů a životního prostředí (NRE). Ochránci přírody proto mládě okamžitě přemístili na bezpečné místo. Právě tehdy dostal Neil druhou šanci.

Jeho narození bylo výjimečné. Rypouši sloní totiž dnes na Tasmánii žádnou kolonii nemají. V 19. století je zde lovci tuleňů prakticky vyhubili a většina současné populace žije na subantarktických ostrovech Macquarie a Heard. Neilova matka nejspíš připlula právě odtud, aby na Tasmánii porodila. A protože jsou rypouši doslova naprogramováni vracet se na místo svého narození, Neil se od té doby dvakrát ročně vrací na stejné pobřeží poblíž Hobartu. Připlouvá sem odpočívat, několik týdnů nejí, mění srst a nabírá síly před další cestou do Jižního oceánu.

Když byl ještě mladší, nesl satelitní vysílač. Díky němu vědci zjistili, že během šesti měsíců na moři urazil více než 5 000 kilometrů a potravu hledal až 1 600 kilometrů jihozápadně od Tasmánie. Takové chování je pro mladé samce zcela běžné. Každý další návrat je ale jiný. Neil je pokaždé větší, těžší a odvážnější.

Neil Neil si dává šlofíka ve stínu zdroj: Profimedia.cz

Jak se z divokého rypouše stal světový influencer

Právě jeho letošní pobyt přepsal historii sociálních sítí. Videa, na kterých ohýbá dopravní sloupky, proráží ploty, okusuje dopravní kužely nebo si lehne doprostřed silnice, obletěla celý svět. Na TikToku sleduje Neila přes 1,4 milionu lidí a jeho popularita dávno překročila hranice Austrálie.

Objevil se ve vysílání CNN, psal o něm deník The New York Times a řada dalších světových médií. Vznikly reklamy inspirované jeho příběhem, marketingové kampaně propagující ubytování na Airbnb i nepřeberné množství suvenýrů – od triček přes samolepky až po kryty na mobilní telefony.

Neil si získal i politiky. Tasmánský premiér Jeremy Rockliff zveřejnil video, ve kterém se během televizního rozhovoru promění v rypouše, zatímco lídr opozice Josh Willie doplnil záběry Neilova demolování dopravního sloupku heavy metalovou hudbou s komentářem: „Neil je metalista.“

Podle odbornice na média Gemmy Blackwoodové lidé Neila milují hlavně proto, že působí jako sympatický rebel. „Lidé si užívají, že působí jako rošťák, který porušuje pravidla. Dá se říct, že se z něj stal lidový hrdina,“ vysvětluje.

 

Psycholožka Deanna Tepperová nabízí ještě jiné vysvětlení. Podle ní za Neilovou popularitou stojí takzvaný efekt dětského vzhledu. Jeho kulatá hlava, velké oči a baculaté tvary připomínají lidská miminka, a proto v lidech automaticky vyvolávají sympatie. Zároveň ale upozorňuje, že lidé Neilovu osobnost často zlidšťují.

Máme pocit, že schválně ničí ploty nebo dopravní značky, protože nás chce pobavit. Ve skutečnosti se ale jen chová jako mladý samec rypouše sloního. Také jeho "souboje" se zaparkovanými auty mají jednoduché vysvětlení. Mladí samci si potřebují nacvičovat střety o dominanci, které je jednou čekají při boji o samice. Jenže Neil je na Tasmánii jediným samcem svého druhu, a tak místo soupeřů trénuje na toyotách, plotech nebo dopravních sloupcích.

Jeho popularita má však i odvrácenou stranu. Do jinak poklidného přímořského městečka začaly proudit tisíce lidí, někteří přiletěli dokonce z jiných australských států. Ochránci přírody museli nasadit nepřetržitou ostrahu, pracovníky řídící dopravu a opakovaně připomínali, že lidé mají od Neila zůstávat alespoň 20 metrů daleko a psy držet minimálně 50 metrů od něj.

Objevily se dokonce případy, kdy rodiče nosili malé děti těsně k obřímu zvířeti jen kvůli fotografii na sociální sítě. Odborníci proto varovali, že by Neil mohl být doslova „umilován k smrti“. Připomněli tragický případ mrože Freyi v Norsku, který byl kvůli bezpečnosti veřejnosti nakonec utracen.

Naštěstí Neil letos nakonec udělal přesně to, co od něj příroda očekávala. Po několika týdnech odpočinku se tiše vrátil do moře. Nikdo přesně neví, kam zamířil. Jeho satelitní vysílač totiž při línání odpadl už před časem a nový mu ochranáři nepřipevnili.

Pokud ale historie něco napovídá, fanoušci nemusí zoufat. Po několika měsících strávených lovem v chladných vodách Jižního oceánu se nejspíš znovu objeví na stejném místě. Možná bude zase o něco větší, možná zničí další dopravní sloupek a možná si znovu lehne doprostřed silnice, jako by mu patřila.

A vlastně... podle mnoha jeho fanoušků mu tak trochu opravdu patří. Jak totiž napsal jeden z místních obyvatel: „Tohle je Neilův svět a my v něm jen žijeme.“

Rád hledám příběhy nejen v realitě, ale i mezi stránkami knih, v hudbě nebo na filmovém plátně. Ve volných chvílích se nejčastěji ztrácím ve světě literatury. Občas si dopřeju i herní zážitek, nejraději sahám po simulátorech.

Předchozí článek

Roboti, kteří vypadají jako lidé, už nejsou sci-fi. Čína spouští revoluci a první tisíce kusů jsou téměř vyprodané

Následující článek

Jinde tisíce, tady stovky. Action láká na značkové vybavení do kuchyně za směšné ceny

Nejnovější články