Na webové stránce jsou zpřístupněna také jména rozvědčíků, kteří působili v zahraničí k 17. listopadu 1989.

Řekl to ředitel ústavu Pavel Žáček. Ústav poskytl veřejnosti takovéto údaje jako první v postkomunistické Evropě. Lidé mohou například nahlédnout do osobních karet členů bývalé rozvědky nebo se podívat na jejich fotografie. Seznam však není úplný. Podle Žáčka měla rozvědka 1028 příslušníků ke konci listopadu 1989, ústavu se podařilo sestavit seznam 985 lidí.

Mezi bývalými členy rozvědky mohou lidé nalézt například i informace o současném náměstkovi ministra vnitra a bývalém šéfovi Národní protidrogové centrály Jiřím Komorousovi. Z jeho osobní karty lze zjistit, že vystupoval pod krycím jménem Pražan.

Pracoval na pozici staršího referenta, což podle Žáčka znamená, že již získal v SNB určité zkušenosti. "To je fakt zajímavý i z pohledu obou lustračních zákonů. Tato kategorie do jednoho lustračního zákona spadá a do druhého nespadá," uvedl Žáček.

Komorous byl podle něj pravděpodobně určen k budoucímu nasazení do zahraničí. "Od roku 1988 do 1990 jsem byl posluchačem důstojnického internátního kurzu, kde byli po dobu studia posluchači vedeni v zálohách šéfa rozvědky," řekl Komorous s tím, že jde o známou a veřejnou informaci už dlouhou dobu. Po skončení kurzu se podle svých slov vrátil zpět ke kriminální policii.

Dalším mediálně známým případem, o němž si nyní mohou lidé na webu vyhledat podrobnější data, je Pavol Mihál. Ten pracoval jako šéf české pobočky Interpolu a důstojník policejního prezidia.

V dubnu 2007 vyšlo najevo, že je veden v seznamech spolupracovníků komunistické StB, přestože měl negativní lustrační osvědčení. Později se zjistilo, že jeho osvědčení zní na jméno Pavel, nikoli Pavol. Mihál posléze od policie odešel. Hlavní správa rozvědky, jinak označovaná jako první správa SNB, prováděla špionáž v zahraničí.

Podle Žáčka byla také nedílnou součástí sovětského rozvědného aparátu. "Je to správa, která měla nejblíže k sovětské státní bezpečnosti," uvedl šéf ústavu. Členové rozvědky se podle něj pod kontrolou KGB snažili pronikat do důležitých objektů v demokratických zemích i státech třetího světa. "Je možné říci, že sovětská strana věděla téměř o všech krocích operativců první správy," řekl Žáček.

Rozvědčíci rozkladně působili i proti představitelům politického exilu. Seznam členů komunistické rozvědky je na internetových stránkách strukturován podle systému první správy SNB. Do jejich služeb byli podle Žáčka vybíráni lidé s důslednými prověrkami a ověřeným kladným vztahem k tehdejšímu režimu.

"Případy práce pro rozvědku jsou veřejností na jednu stranu bagatelizovány, na druhou stranu nadhodnocovány," řekl šéf ústavu. V kartách jsou podle něj začerněny údaje o činnosti příslušníků po únoru 1990, kdy komunistická rozvědka zanikla. Členové první správy SNB byli legalizovaní členové různých institucí.

Využívali například některé odbory ministerstva zahraničí, podniky zahraničního obchodu, zastávali funkce v sekretariátu OSN, v UNESCO či v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii, byli na místech v Čedoku, ČSA, v rozhlasu, televizi a na dalších ministerstvech.

Na počátku osmdesátých let se počet příslušníků pohyboval mezi 1000 a 1600. "Nepodařilo se první správě po ideologickém krachu v roce 1968 sehnat a vycvičit dostatek ideologicky pevných příslušníků, ještě jazykově vybavených, kteří by mohli působit v tomto velmi komplikovaném zaměstnání," uvedl Žáček.

Archiv již na svých webových stránkách zveřejnil například jejich takzvané objektové svazky. V těch příslušníci shromažďovali informace k zahraničním institucím - politickým stranám, státním úřadům, armádním centrům, vědeckým institucím, firmám či různým emigrantským a církevním organizacím. Instituce získala archiválie v roce 2008 od Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), tedy české civilní rozvědky. Podle úřadu dostal ústav 13.500 svazků, které se týkaly například pozorovaných objektů nebo komunikace mezi centrálou komunistické rozvědky v Praze a zpravodajskými skupinami v zahraničí.

ÚZSI předal také přes 7000 svazků tajných spolupracovníků, databáze a kartotéky. Ponechal si zhruba pět procent informací, které podléhají utajení. V rámci dvacátého výročí pádu komunismu zveřejnil ústav také zhruba tři desítky videoukázek z potlačování protestů v roce 1988 a 1989. Pocházejí z archivu, ústavu, ale i soukromých sbírek. Již v únoru letošního roku zpřístupnil ústav přehled organizace Hlavní správy kontrarozvědky SNB včetně osobních údajů lidí, kteří působili v odborech boje s "vnitřním nepřítelem".