Na první lásku se nezapomíná, zanechává nesmazatelnou stopu

Vzrušení, nadšení, závrať... Jak na nás první setkání s láskou zapůsobí? Zůstane vzorem pro naše budoucí lásky? Co to je první láska? Co ji činí tak silnou, že vstupuje do tolika románů, filmů a životopisů? Proč zanechává - ať už je šťastná, či nešťastná - nesrovnatelnou a nesmazatelnou stopu?

"První láska je nenahraditelná a každý si myslí, že je definitivní, že stojí mimo čas, že je čistá a mámivá jako parfém," říká sociolog Michel Maffesoli, kterého cituje francouzský deník Le Figaro.

"Ještě dnes si pamatuji, jak byla cítit jeho kůže," říká francouzská herečka Judith Magreová, která oslavila dvaadevadesáté narozeniny. "Bylo mi 17, jemu o 20 let více," vzpomíná.

Herečka s nostalgií vypráví, jak se s ním jednoho dne setkala na terase restaurace, kam každý den chodil. Neodvažovala se na něho pohlédnout ze strachu, že by zachytil její pohled. Jednou byla Judith pozvána na venkov. "Neuměla jsem řídit auto, ani jsem ho neměla. Kamarádka mě ujistila, že mi někoho pošle. A koho jsem pak viděla za volantem? Jeho! Myslela jsem, že omdlím," říká.

Tělo prozrazuje první city nepotlačitelnými fyzickými projevy. "Chvění, červenání, slabost v kolenou," uvádí sexuolog Sylvain Mimoun. Když spisovatelka Cécile Coulonová poprvé uzřela před svým lyceem mladou dívku v sukni a tričku, doslova ztratila vládu nad svým tělem. "Je těžké ty pocity popsat. Byla jsem jako očarovaná," popisovala. Obě mladé dívky spolu rok flirtovaly. "Potlačovaly jsme svou touhu co možná nejdéle, než přišla exploze," vzpomíná spisovatelka.

Zářivá hvězda v každodenní šedi

Italský sociolog Francesco Alberoni popisuje tuto rodící se lásku jako zářivou hvězdu v každodenní šedi, otevření se světu, touhu po obrodě. Spisovatelka Annie Ernauxová to potvrzuje ve své knize Paměti dívky, kde vypráví o hrdince, jíž je ona sama. "Chtěla uniknout dohledu matky, číst celé noci a chodit do kaváren navštěvovaných studenty. Čekala na svou první noc lásky. Ta přišla jednoho letního večera. Pak už nikdy nebyla taková jako dřív," píše.

Rodící se láska se utváří s odporem k institucím, tradici, konvencím a morálce. "Neexistuje první láska bez překračování zákazů. Když člověk pocítí první lásku, opouští dobu dětství a dospívání, kráčí ke své svobodě, zbavuje se mateřského dohledu," uvádí Michel Maffesoli.

Tisíckrát silnější

Francesco Alberoni rozlišuje běžnou sexualitu, která doprovází uniformní a přímočarý život, od mimořádné sexuality doprovázející první lásku. "Každý pohled, každý dotek, každá sdílená myšlenka jsou nabity erotickou intenzitou tisíckrát silnější než u běžného sexuálního vztahu," říká.

Je tedy první láska zdrojem věčné nostalgie? "Zůstává v naší představivosti jako cosi velmi speciálního, ačkoli víme, že je možné milovat vícekrát," upozorňuje sociolog François de Singly.

Véronique Olmiová je spisovatelka, autorka několika románů, k nimž patří i První láska. "Svou první lásku jsem potkala pozdě. Moji prarodiče měli osm dětí a žili spolu až do smrti. Každý večer se před spaním navzájem ptali: Miluješ mě? Jestliže si kladli tuto otázku, bylo to proto, že na lásce není na první pohled nic vidět. Chtěli se vzájemně ujistit. To mi připadalo zásadní. Jejich láska byla pro mně vzorem," říká.

"Já jsem od mužů dlouho žádala nemožné. A tak jsme se vždy rozcházeli. Ten den, kdy jsem poznala svou první velkou lásku, byl také dnem, kdy jsem pochopila, že budu milovat jeho nedostatky až k zbláznění," dodává Véronique.