Na mladé tu nesmíte ani promluvit! Podniky zavedly zóny bez seniorů, nevpustí nikoho nad 60 let

Psi ano, babičky ne

Že si třeba vlastník restaurace, kavárny či jiného podniku, nechce nechat po obchodu či mezi hosty pobíhat psy, je celkem běžná věc. Stejně tak se dvakrát nepozastavíme nad upozorněním, že například podnik není úplně vhodný pro malé děti. Teď si ale představte, že byste si chtěli někam vyrazit, a na dveřích by vás udeřil do očí nápis, že dovnitř nesmí nikdo nad 60 let.

U nás se vám to (alespoň zatím) nestane, ale v Jižní Koreji se jedná o stále častější úkaz. Všechno přitom začalo již před třemi lety, kdy noviny The Korea Times zveřejnily reportáž o kavárně, jejíž majitel se rozhodl zakázat vstup seniorům.

„Zóna bez seniorů. Zákaz vstupu nad 60 let,“ stálo na dveřích podniku. Hned ujištění, že s vodícím psem dovnitř v klidu můžete, což působilo jak sůl sypaná do ran.

Majitel se nařčení z diskriminace, že raději obslouží psa než babičku, bránil a za rozhodnutím si stál. Nemohla za něj totiž podle něj žádná nenávist, ale prostá ekonomická nutnost: Senioři prý měli ve zvyku chodit ve velkých skupinách, zabrat půl kavárny, skoro nic si neobjednat a prosedět v podniku půl dne, což působilo ztráty, které si kavárna nemohla dovolit. Starší lidé navíc odmítali používat samoobslužné dotykové kiosky, dožadovali se osobní obsluhy a na mladé baristy údajně často nevybíravě křičeli.

Extrémní vývoj: Na mladé nemluvit

Pokud byste si ale mysleli, že nutně muselo jít jen o krátkodobý exces zahořklého kavárníka, kterého společnost následně určitě zase semlela a postavila zpátky do latě, nemohli byste být dál od pravdy. Majiteli kavárny se nic nestalo, žádná persekuce nepřišla a možná právě proto, když viděli, že můžou, začaly zóny bez seniorů masově zavádět i další podniky.

Reportáž z konce roku 2024 zmiňuje zákazy vstupu důchodcům u fitness center, bazénů, golfových klubů, sportovních center a podobně.

Provozovatelé omezují členství a vstup většinou za věk pod 65 či 70 let a jako důvody někdy udávají nepříliš přesvědčivá „bezpečnostní rizika“, jindy zas bez příkras přiznávají, že se chtějí soustředit na mladou klientelu a mladým je například v posilovně přítomnost starých zkrátka nepříjemná.

V jednom fitku byla dokonce k nalezení už celkem extrémní cedule: „Nezdravte mladé lidi, nedávejte jim dárky, nechtějte po nich nic a neskládejte jim komplimenty.“

Upřímně, není si až tak těžké představit, že, byť to nikdo naplno neřekne, za podobnou cedulí v posilovně pravděpodobně mohli oplzlí starci, kteří se snažili obtěžovat mladé slečny. Což je interakce, která jistě nikomu chybět nebude. I tak ale podobný styl „padni komu padni“ nepatří k úplně nejelegantnějším řešením.

Zprávy

Platíte to zbytečně? 10 věcí, které senior každý měsíc hradí, ale vůbec nemusí

Reakce korejské veřejnosti je také plná kontroverze: Spousta lidí se ptá, proč by starší občané neměli mít stejná práva zajít na kávu či si zasportovat, jako mají mladí. Velká skupina ale na druhou stranu zákazům rozumí: Senioři prý bývají hluční, nevybíraví a jejich přítomnost prý prostě obtěžuje.

Situace došla tak daleko, že i úřadům začala docházet trpělivost. Jak uvádí asijský zpravodajský portál Korea Bizwire, Národní komise pro lidská práva (NHRCK) musela nedávno začít vydávat důrazná varování a nařízení proti sportovním klubům, které plošně odmítaly žádosti sedmdesátiletých zájemců. Komise oficiálně konstatovala, že paušalizovat chování nebo zdravotní stav lidí jen na základě jejich věku je absolutně nepřípustné a posiluje to nebezpečné stereotypy.

A to nemluvě o skutečnosti, že korejská populace výrazně stárne a segregace seniorů je dost možná cesta do pekel. A když už ne z normálního lidského hlediska, pak určitě z toho ekonomického: Senioři, kterým se bude zhoršovat psychické i fyzické zdraví, protože se na ně všude dívají skrz prsty, se ve výsledku stanou ještě větší zátěží pro sociální systém. Starších občanů navíc prostě a dobře přibývá a situace se dříve či později stane neudržitelnou.

Česká stopa: Zákaz Rusů

I u nás máme samozřejmě s omezováním vstupu své zkušenosti: Klasické zóny bez dětí u České obchodní inspekce (ČOI) většinou procházejí, ačkoliv se pochopitelně posuzuje případ od případu a k omezení vstupu dětí musí existovat nějaký legitimní důvod, například bezpečnost či specifické zaměření podniku, ne jen prvoplánová diskriminace.

Možná si také vzpomenete na vyhrocenou kauzu ostravského hotelu Brioni, jehož majitel v roce 2014 odmítal ubytovat ruské občany a dával jim za podmínku, že musí podepsat nesouhlas s ruskou anexí Krymu. ČOI mu původně udělila pokutu, hoteliér se ale odvolal k soudu a případ se táhl celých pět let. 

Definitivní tečku udělal až Ústavní soud ČR v roce 2019 (jak tehdy detailně zmapovala například ČT24), který překvapivě rozhodl, že nešlo o nezákonnou diskriminaci z důvodu národnosti, ale o legitimní projev politického postoje.

Kdo by se ale dnes zkusil inspirovat Koreou a zakázal vstup jen kvůli věku, prakticky jistě by narazil na antidiskriminační zákon a ve schránce by mu přistál pořádně tučný flastr.