Na 18 let uvízl v tranzitu: Na letišti strávil čtvrt života, Spielberg o něm natočil film

Když v roce 1988 vstoupil na francouzskou půdu pařížského letiště Charles de Gaulle nenápadný cestovatel z Íránu, nikdo netušil, že letištní haly právě získaly nového obyvatele, který je neopustí další skoro dvě dekády, vzpomíná The Guardian.

Mehran Karimi Nasseri měl původně namířeno do Londýna, odkud chtěl pokračovat na sever, aby hledal svou skutečnou matku. Byl přesvědčen, že ta pochází z Glasgow, poté, co mu žena, co ho vychovala, řekla, že není její a že měl jeho otec poměr se zdravotní sestrou ze Skotska.

Pas neměl, prý mu ho sebrali v Íránu, protože se účastnil protestů proti režimu. Měl přiznaný status uprchlíka od belgických úřadů, jenže na lodi do Británie tyto papíry zahodil s tím, že už je nebude potřebovat. Jenže úředníci ho pak bez identifikace nepustili do země a Nasseri se musel vrátit do Francie, kde se usadil ve zmíněném letišti.

Francouzský soud rozhodl, že vstoupil jako uprchlík a tudíž ho nelze vykázat. Jenže do Francie jako takové ho taky nepustili, neměl doklady.

Nasseri tak uvízl v podivném byrokratickém vakuu a na letišti nakonec strávil již zmíněných osmnáct let. Což zní jako naprostá noční můra, však je na hlavu na podobném místě strávit osmnáct hodin, natož roků.

Nasseri se ale přizpůsobil. Vytvořil si přísnou rutinu, která mu začala vyhovovat: Stravoval se v McDonalds, četl noviny, personál letiště, který ho po čase začal vnímat jako součást prostředí, mu občas přinesl stravenky, občas dal něco k jídlu a podobně. Zaměstnanci prádelny mu někdy zadarmo vyprali, aby mohl zachovat svou důstojnost.

Hlavní náplň dne ale byla jediná: Psal si deník. Pečlivě. Poctivě. Každý den, každou hodinu zapisoval. 

„Psal si úplně všechno. I když jsem od něj odešel třeba pro jídlo, když jsem se vrátil, viděl jsem, jak horečnatě zapisuje každé slovo našeho rozhovoru, dokud si ho ještě pamatoval. I když jsme dávali dohromady knihu, zapisoval si, jak o něm píšeme,“ vyprávěl autor Andrew Donkin, který s Nasserim chvíli žil na letišti, když o něm psal životopisnou knihu.

zdroj: Profimedia.cz

Nasseri si po čase začal říkat Sir Alfred a prohlásil o sobě, že pochází z Británie. A život na letišti si oblíbil natolik, že ho odmítal opustit, i když už pak mohl: Belgie i Francie mu nabídly azyl, který ale odmítl podepsat. Prý proto, že v dokumentech stálo Nasseri... A on byl Sir Alfred.

V roce 2004, tedy po šestnácti letech, se jeho příběh poprvé rozkřikl do světa: Režisér Steven Spielberg pořídil práva na jeho příběh a natočil komerční hit Terminál s Tomem Hanksem a Catherine Zeta-Jones.

Ani pak ale Sir Alfred svůj letištní domov neopustil a strávil tu ještě další dva roky, než ho v roce 2006 museli hospitalizovat – život na letišti zkrátka nepatří k úplně nejzdravějším a začínal si bohužel vybírat svou daň.

Následně žil různě po Paříži, ale náklonnosti k letišti už se nezbavil: Na sklonku života se tam dobrovolně vrátil a nakonec tam i v roce 2022 zemřel.