Muž, který prodal Eiffelovku... Dvakrát. Český rodák má na svědomí nejdrzejší podvod historie

S podvodníky, šmejdy, darebáky a lháři se prakticky dennodenně setkáváme dodnes a digitální doba se svými možnostmi komunikace jim jejich pokusy jen usnadňuje. Svým šolicháním by ale ani po kotníky nesahali muži, kterého historikové dodnes považují za nejdrzejšího a přitom nejambicióznějšího podvodníka vůbec, jak na něj vzpomíná magazín Smithsonian.

Muž, kterého známe pod jménem Viktor Lustig (ačkoliv není jisté, zda se tak doopravdy jmenoval) se pravděpodobně narodil na území dnešního Česka, v Hostinném, malém městě kousek od Trutnova. Už od mládí se dopouštěl drobné kriminality, prý proto, že musel. Slávu si ale vydobyl až později – když ho napadl neuvěřitelně drzý kousek, jak zmiňuje Český rozhlas.

Je ale potřeba pochopit historický kontext: Eiffelova věž, nezaměnitelná dominanta Paříže, původně vznikla jako dekorace pro Světovou výstavu v roce 1889 a počítalo se s tím, že se pak zase dříve nebo později odstraní. V roce 1925 už chátrala a její údržba stála spoustu peněz, v dobovém tisku se tak čím dál tím víc spekulovalo, jestli by nebylo lepší ji prostě rozebrat, když už tak zoufale potřebuje renovace.

A právě jeden takový článek vnuknul Lustigovi nápad: Nechal si vyrobit falešné dokumenty, předstíral, že je zástupce ředitele ministerstva pošt a telegrafů, a pod záminkou nejvyššího utajení, aby se předešlo hysterii veřejnosti, pozval šest nejvýznamnějších pařížských obchodníků se šrotem a kovem, kterým sdělil, že se Eiffelovka rozebírá a prodává se jako 7 tisíc tun šrotu.  

Lustig měl mimořádné charisma a nezměrný talent k manipulaci lidí: Nakonec jednoho z obchodníků přesvědčil. André Poisson byl nováček v branži, který si zoufale snažil vybudovat jméno a koupě věže se mu zdála jako skvělá příležitost.

Když si pak Lustig ještě ve vší drzosti nenápadně řekl o úplatek, Poisson pustil všechny pochybnosti z hlavy: Uplácení úředníků bylo úplně běžnou věcí a žádost o úplatek tak moc seděla do role, že obchodník neváhal a koupil nejen imaginární Eiffelovku, ale ještě Lustiga tučně podplatil.

Lustig pak honem prchl do Vídně, kde čekal, jaké peklo bude následovat... Jenže nepřišlo vůbec nic. Poisson se tak styděl, že naletěl podvodníkovi, že vůbec nešel na policii. 

A co myslíte, že udělal Lustig hned poté? Inu, když to vyšlo jednou, vyjde to znovu, ne? S neskutečnou drzostí pozval další skupinu obchodníků a opět se jim pokusil prodat Eiffelovu věž. Napodruhé už to nicméně nevyšlo, vyhlídnutá oběť pojala podezření a Lustig musel prchnout do Spojených států.

I tam ale vesele pokračoval ve své podvodnické kariéře a stal se jedním z nejslavnějších podfukářů celých USA. Padělal peníze, vymýšlel propracované fígle, angažoval se s gangstery, v obchodu s drogami, v organizované prostituci, okrádal, koho mohl a tak dál. 

Jeho štěstí nicméně netrvalo věčně a nakonec skončil v poutech amerických tajných služeb. Ani to se neobešlo bez dramatu: Policii totiž po prvním zadržení uprchl na provazu svázaném z prostěradel, na němž se zhoupl z cely jak Tarzan na liáně.

O měsíc později ho ale muži zákona lapili znovu, tentokrát po ostré honičce v autech.  Soudce ho v roce 1935 poslal na 20 let do Alcatrazu, odkud už se nedostal: Roku 1947 zemřel na zápal plic.

Ani poté ale vlastně nikdy nebylo jisté, kdo Lustig doopravdy byl a odkud skutečně pocházel. Během své kariéry užíval až 47 různých jmen a běžně měl po ruce celé tucty různých falešných dokladů. U jednoho výslechu vyprávěl, že je syn starosty, u jiného zas tvrdil, že pochází z rolnické rodiny. 

A byť celou dobu tvrdil, že pochází z Hostinného, neexistuje žádný důkaz, že tomu tak bylo doopravdy: V roce 2015 se historik Tomáš Anděl, který pochází právě z Hostinného, pokusil vypátrat Lustigův původ, ale po důkladném průzkumu všech archivů a dostupných dokumentů nenašel vůbec nic. O narození, dětství nebo školní docházce Lustiga neexistuje jediný záznam.