Mrazivý pohled do posledních minut Pompejí. Tváře lidí, které zabila sopka

Katastrofa, která během několika hodin zastavila život celého města, dodnes fascinuje historiky, archeology i návštěvníky z celého světa. Tragédie starověkého města Pompeii se nyní připomíná novým způsobem. V Itálii byla poprvé otevřena stálá výstava historických sádrových odlitků lidí, kteří zahynuli při ničivé erupci sopky Mount Vesuvius v roce 79 n. l. Návštěvníci se tak mohou téměř tváří v tvář setkat s posledními okamžiky obyvatel města, které během jediné katastrofy zmizelo z mapy světa.

Expozice představuje více než dvacet sádrových odlitků obětí. Archeologové je často označují jako otisky bolesti, protože zachycují přesnou polohu, v jaké lidé zemřeli. Některé postavy se zoufale kroutí, jiné se snaží chránit obličej nebo se schoulily v posledním pokusu přežít. Každý odlitek vypráví vlastní tragický příběh.

Objetí zdroj: Profimedia.cz

Otisky posledních okamžiků

Odlitky vznikly díky mimořádné archeologické metodě. Když erupce sopky zasypala Pompeje vrstvami popela, těla obětí postupně zetlela, ale v ztvrdlém materiálu zůstaly dutiny. Do těch pak archeologové nalili tekutou sádru, která vytvořila věrné formy zachycující nejen polohu těl, ale často i detaily oblečení či výrazů.

Techniku vyvinul v roce 1863 archeolog Giuseppe Fiorelli. Díky jeho nápadu se podařilo zachovat dramatické svědectví o posledních chvílích obyvatel města. Dodnes tuto metodu používají vědci pracující v archeologickém parku Pompejí. Na výstavě je k vidění 22 nejlépe zachovaných odlitků z přibližně stovky známých. Pod každým z nich je popis nálezu a informace o tom, kde byl člověk nalezen. Některé příběhy návštěvníky doslova mrazí.

Jedním z nejsilnějších je odlitek muže ležícího na zádech, který svírá pěsti, zatímco na jeho kolenou spočívá malé dítě. Vědci dodnes diskutují, zda muž zatínal pěsti v zoufalství, nebo zda jeho svaly stáhla extrémní teplota během posledních okamžiků života. Další příběh připomíná muže sedícího s koleny přitaženými k bradě a rukama přes obličej. Podle archeologů se pravděpodobně snažil pláštěm zakrýt ústa, aby se ochránil před dusivým popelem.

Muž s dítětem zdroj: Profimedia.cz

Mezi oběťmi je také žena nalezená v roce 1976 poblíž městské brány. Ležela na boku obklopená prsteny, mincemi a malou soškou bohyně Isis, jako by si své cennosti vzala s sebou při pokusu o útěk. U jiné ženy archeologové objevili na nohách zbytky rostlin. To naznačuje, že se v posledních chvílích snažila vylézt na strom a uniknout tak smrtící katastrofě.

Město, které zmizelo během jediného dne

Když sopka začala chrlit popel a kameny, v Pompejích žilo téměř dvacet tisíc lidí. Někteří měli štěstí a dokázali uprchnout, protože první fáze erupce trvala dlouhé hodiny. Sopka však po dobu asi osmnácti hodin zasypávala město drobnými kusy pemzy a sopečného materiálu.

Mnoho obyvatel zůstalo ve svých domech, kde hledali úkryt. Situace se však rychle změnila v pasti. Padající materiál proměnil ulice v neprostupnou změť trosek a střechy domů se začaly pod tíhou popela hroutit. Nakonec město zasáhly pyroklastické proudy horkého plynu a popela, které během okamžiku ukončily životy tisíců lidí.

Dítě zdroj: Profimedia.cz

Odhaduje se, že přímo ve městě zahynulo asi dva tisíce obyvatel. Celkový počet obětí v širším regionu mohl dosáhnout až šestnácti tisíc. Archeologové během vykopávek objevili více než tisíc těl uvězněných v domech, úkrytech nebo na ulicích při pokusu o útěk. Někteří byli pohřbeni pod deštěm pemzy, jiní zahynuli při zřícení střech a zdí pod vrstvou sopečných nánosů vysokých až tři metry.

Výstava je umístěna v arkádách budovy Palestra Grande naproti Pompeii Amphitheatre. Kromě lidských odlitků zde návštěvníci mohou vidět také rostliny, potraviny a další předměty, které zůstaly po staletí ukryté pod vrstvami popela a lávy. Moderní vědecké metody dnes navíc umožňují z odlitků získat překvapivé informace. Vědci dokážou určit věk obětí, jejich pohlaví, zdravotní stav i to, jakou měli stravu. Díky tomu se postupně skládá mozaika každodenního života lidí, kteří žili v Pompejích krátce před katastrofou.

Výstava však není jen archeologickou senzací. Především připomíná lidské osudy, které skončily během jediné ničivé události. Odlitky neukazují anonymní postavy z dávné minulosti, ale skutečné lidi, kteří ještě před několika okamžiky vedli běžný život. Právě proto na návštěvníky působí tak silně a často vyvolávají tiché zamyšlení nad tím, jak křehký může být lidský život tváří v tvář síle přírody.