Mluvíte si někdy sami pro sebe? Psychologové vysvětlují, kdy jde o běžný jev a kdy už může signalizovat problém

Psychologové ale upozorňují, že vnitřní i hlasitý dialog se sebou samým není známkou problému. Naopak může jít o jeden z nejpřirozenějších nástrojů, jak si uspořádat myšlenky a zvládat stres.

Magazín

Aplikujete si hydratační olej na vlasy? Tahle nenápadná péče vám může pěkně uškodit

Každý z nás to dělá, jen jinak

Možná si to ani neuvědomujete. V hlavě si plánujete, hodnotíte situace, vracíte se k minulosti nebo si připravujete, co řeknete.

To všechno je forma takzvané vnitřní řeči. Podle psychologů jde o běžnou součást lidského myšlení. Rozdíl je jen v tom, jak intenzivně ji vnímáme a zda ji někdy „pustíme ven“ nahlas.

Krátké věty typu „nesmím zapomenout“, „tohle jsem měla udělat jinak“ nebo „to zvládnu“ jsou ve skutečnosti mnohem důležitější, než se zdá.

Když myšlenky zazní nahlas

Někteří lidé zůstávají u vnitřního dialogu. Jiní si své myšlenky občas řeknou nahlas. A právě to bývá často spojováno s rozpaky.

Jenže odborníci v tom problém nevidí. Naopak. Jak vysvětluje psychoterapeutka Lisa Ferentz, verbalizace myšlenek může pomoci lépe porozumět situaci i vlastnímu rozhodování.

Když něco vyslovíte, získá to konkrétnější podobu. Myšlenky se zpomalí, zpřehlední a často dávají větší smysl než ve chvíli, kdy se jen „točí“ v hlavě.

Vnitřní řeč jako nástroj kontroly i uklidnění

Psychologie tento jev zkoumá dlouhodobě. Už Lev Vygotskij popsal, že vnitřní řeč je klíčová pro regulaci chování a myšlení. Pomáhá nám plánovat, rozhodovat se a zvládat složité situace.

Moderní výzkumy tento pohled potvrzují.

Zjednodušeně řečeno: to, co si říkáte, má reálný dopad na to, jak se cítíte a jak jednáte.

Magazín

Pijete vodu při jídle? Lékaři vyvracejí mýtus, kterému věří polovina lidí

Proč je někdy lepší projev samomluvou?

Mluvení k sobě může mít několik konkrétních funkcí:

• pomáhá soustředění při náročných úkolech

• usnadňuje rozhodování

• snižuje stres a napětí

• podporuje paměť

Není náhoda, že si lidé při práci nebo studiu občas něco šeptají nebo komentují nahlas. Mozek tím získává jasnější strukturu informací.

Záleží na tom, jak k sobě mluvíte

Důležitější než samotný fakt, že si se sebou povídáte, je obsah.

Sebekritické věty typu „to nezvládnu“ nebo „jsem neschopná“ mohou mít dlouhodobě negativní dopad. Naopak podpůrný dialog pomáhá zvládat tlak a posiluje sebevědomí.

Psychologové proto doporučují všímat si, jakým tónem k sobě mluvíte. Často je totiž přísnější než to, co bychom kdy řekli někomu jinému.

Kdy už zbystřit

Ve většině případů jde o naprosto normální jev. Pokud by ale samomluva byla velmi častá, nekontrolovatelná nebo spojená s dezorientací, může jít o signál, že je vhodné situaci konzultovat s odborníkem.

To se ale týká spíše výjimečných případů. A hlavně pokud si toho všímá na vás vaše okolí.

Magazín

Jedno nenápadné gesto může prozradit nevěru: psychologové vysvětlují, proč tomu tak je

Co si z toho odnést

Mluvit si pro sebe není zvláštní ani neobvyklé. Je to přirozený způsob, jak si lidský mozek organizuje realitu.

A možná právě ve chvíli, kdy si potichu nebo nahlas řeknete „to zvládnu“, děláte pro sebe víc, než si myslíte.