Mistr Karel Gott a jeho utajené „deviace“: Za tváří gentlemana se skrývaly příběhy, o kterých se nemluvilo

Karel Gott patřil k lidem, kteří jako by se před veřejností nikdy nepřestávali kontrolovat. Na pódiu byl dokonale připravený, v rozhovorech zdvořilý a při setkání s ženami vystupoval s elegancí muže, jenž přesně ví, jaký dojem zanechává.

Takový obraz nevznikl náhodou. Gott na něm pracoval stejně pečlivě jako na svém hlasu, repertoáru a zahraniční kariéře. Jenže ani dokonale naleštěná legenda nemusí ukazovat celý život člověka.

Za uhlazeným úsměvem se nacházela minulost, o které zpěvák neměl důvod veřejně hovořit. Nešlo přitom pouze o hospodské pověsti nebo pomluvy bývalých milenek. O choulostivých incidentech z Gottova mládí se podle publicisty Pavla Klusáka dochovaly úřední záznamy.

Dva protokoly, které narušily obraz dokonalého gentlemana

Hudební publicista Pavel Klusák při práci na knize Gott: Československý příběh narazil na dokumenty týkající se dvou událostí z let 1958 a 1962.

Podle jeho vyjádření pro Český rozhlas šlo o veřejné odhalování a masturbaci. Kvůli tomuto jednání se měl mladý Karel Gott dostat do kontaktu s lékařem a sexuologem. Nešlo tedy jen o jeden neurčitý zápis vzniklý v kanceláři StB, ale o dva údajně úředně zaznamenané delikty.

Klusák zároveň odmítl jednoduché tvrzení, že by Gottova touha po slávě byla pouze výsledkem sexuální poruchy. Naznačil však, že zpěvák mimořádně silně potřeboval publikum, úspěch a veřejnou odezvu. Právě vystupování mu podle této interpretace mohlo poskytovat prostor, ve kterém ventiloval svou potřebu pozornosti společensky přijatelným způsobem.

Takové vysvětlení však zůstává především autorovou interpretací. Samotnou existenci protokolů potvrzuje rovněž recenze Klusákovy knihy zveřejněná na webu České televize, která hovoří o úředně evidovaných případech masturbace na veřejnosti v letech 1958 a 1962.

Do jeho života vstoupil psychiatr, který změnil všechno

S choulostivou kapitolou Gottova mládí se spojuje jméno psychiatra Zdeňka Dytrycha. Budoucí zpěvák jej poznal v době, kdy pracoval jako elektrikář v pražské ČKD.

Gott toužil po umělecké kariéře, jenže po vyučení nebylo jednoduché opustit podnik a začít studovat. Dytrych mu měl pomoci získat diagnózu, díky které se z továrny nakonec dostal.

Psychiatr podle Klusáka přesvědčoval Gottovy rodiče, že jejich syn potřebuje veřejně uplatnit svůj talent. Bez možnosti vystupovat by údajně mohl zůstat nevyrovnaný a dál se dopouštět problematického jednání.

Zpívání a kontakt s publikem tak neměly představovat pouze začátek kariéry, ale možná také cestu, jak dát Gottově mimořádné potřebě pozornosti bezpečnější podobu.

Mladík, kterého měla řešit policie kvůli nevhodnému chování na veřejnosti, se postupně proměnil v největší hvězdu země. Pozornost, kterou si dříve získával nebezpečným způsobem, mu začaly poskytovat zaplněné sály, potlesk a zástupy obdivovatelek.

Nejnebezpečnější věta se objevila ve spise StB

Dytrychovo jméno se v Gottově příběhu znovu objevilo v roce 1971. Karel Gott tehdy pobýval společně s bratry Štaidlovými v západním Německu a komunistický režim se obával, že se slavný zpěvák nevrátí.

Státní bezpečnost vyslýchala jeho rodiče, přátele i další lidi z okolí. Dne 11. srpna 1971 vypovídal také psychiatr Dytrych. Do protokolu se dostalo tvrzení, že Gott měl trpět sexuální úchylkou, která mohla být v některých případech dokonce trestná.

Konkrétní diagnózu však citovaná část výpovědi neobsahovala. Neuváděla ani podrobnosti jednotlivých případů. Přesto šlo o informaci, která mohla mít v rukou totalitní tajné policie ničivou sílu.

Veřejné odhalení sexuálního skandálu by na začátku sedmdesátých let mohlo Gottovi zničit pověst doma i v zahraničí. Zpěvák byl navíc pro Československo mimořádně cenný: reprezentoval zemi, vydělával devizy a jeho případná emigrace by znamenala citelnou propagandistickou porážku.

Není však doloženo, že StB toto konkrétní tvrzení skutečně použila k jeho vydírání. Jisté je pouze to, že se citlivá informace v jejích materiálech objevila.

Gott minulost vysvětloval po svém

Když obsah spisu v roce 2009 pronikl do médií, Karel Gott kontakt s psychiatrem nepopíral. Přiznal, že mu Dytrych pomohl dostat se z ČKD a otevřít cestu k uměleckému vzdělání.

K údajné diagnóze však přistupoval jako k účelovému zápisu. Vysvětloval, že pro něj nebylo podstatné, zda lékař uvedl deprese, nebo sexuální úchylku. Hlavní bylo, že mu posudek umožnil odejít z továrny.

Na přímou otázku týkající se sexuality se označil za obyčejného heterosexuála. Zveřejňování starých materiálů vnímal jako pokus ublížit jeho pověsti a tvrdil, že jeho rostoucí popularita začala někomu vadit.

Jeho vysvětlení však neodpovídalo na všechny otázky. Pokud měla být diagnóza pouze prostředkem k odchodu z ČKD, proč existovaly dva starší protokoly o veřejném jednání? A proč se k citlivému tématu psychiatr vracel ještě po letech před StB?

Definitivní odpověď už zřejmě nezískáme.

Boty milenek si nechával jako trofeje

Karel Gott se v pozdějších letech dokázal své pověsti milovníka žen také zasmát. V německé televizní talk show vyprávěl, že si od žen, s nimiž strávil noc, nechával jednu botu jako památku. Dámě potom údajně poslal nový pár.

Sám při této příležitosti žertem použil označení „fetišista na boty“. Historku však nelze považovat za důkaz skutečné sexuální poruchy. Mohlo jít o nadsázku, pečlivě připravenou televizní anekdotu nebo další způsob, jak přiživit obraz neodolatelného svůdníka. 

Ani legenda nebyla bez poskvrny

Kolem Gottova intimního života vznikla i řada mnohem divočejších tvrzení. Bulvární články mu připisovaly sadomasochistické praktiky a spekulovaly o jeho sexuální orientaci. Pro tyto informace však chybějí spolehlivé prvotní doklady. Homosexualitu či bisexualitu navíc nelze označovat za sexuální deviaci.

Nejlépe doloženou stinnou kapitolou tak zůstávají dva mladické incidenty spojené s veřejným odhalováním, následná lékařská péče a neurčité tvrzení psychiatra zaznamenané Státní bezpečností.

Karel Gott dokázal kolem své osoby vybudovat téměř nedotknutelnou legendu. Byl talentovaný, pracovitý a před veřejností vystupoval jako muž s dokonalými způsoby. Zároveň však nebyl pohádkovou postavou bez slabostí a temnějších okamžiků.

Možná právě v tom spočívá největší paradox jeho života. Muž, který měl být v mládí řešen kvůli nepřijatelnému získávání pozornosti, později stanul před miliony lidí – a jejich pozornost už ho nikdy neopustila.