Máte doma prvňáčka? Psycholožka odhaluje, co většina rodičů podceňuje při nástupu do školy
2. 9. 2025 – 19:30 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Nejlepší scénář? Když do první třídy kráčí dítě ruku v ruce se spolužákem nebo kamarádem, kterého zná už ze školky. Známá tvář, sdílené tajemství i úsměv ve chvíli nejistoty dokážou udělat divy. Ale ne každé dítě má tuhle výhodu. A pak je nástup do školy skutečně jako otevření dveří do zcela nového světa, plného pravidel, nových tváří a neznámých situací.
zdroj:
Jana Szkrobiszova
Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí, proto radí: největší oporou, kterou může rodič dát, je rozhovor. „Ptejte se ho, čeho se bojí, co ho těší a co by potřebovalo vědět. Pro dítě je nástup do školy úplně novou situací a obavy se často týkají maličkostí, které dospělého ani nenapadnou,“ vysvětluje odbornice. Právě vaše trpělivost, naslouchání a ujištění mohou být tou nejpevnější kotvou v jeho bouřlivém moři emocí.„Zkuste ho pak ujistit, že třeba zrovna na cestu do jídelny nebude samo, ale půjde spolu s celou třídou a paní učitelkou,“ radí psycholožka Šárka Miková.
zdroj:
Jana Szkrobiszova
Buďte trpěliví, adaptace má svůj čas
Začátek školní docházky je pro dítě obrovská změna. Z prostředí, kde si mohlo hrát podle vlastních pravidel, vstupuje do světa, kde se musí řídit pokyny, vydržet delší dobu v lavici, dávat pozor na své věci a učit se spolupracovat s novým kolektivem. Není divu, že se může cítit zmateně – podobně jako cestovatel na letišti v cizí zemi, který nezná jazyk ani orientační značky.
Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí, k tomu říká: „Adaptace na školní prostředí zabere nějaký čas. Může trvat i více než měsíc, než si dítě zvykne a zapamatuje si, co má mít na další den. Proto je důležité ho ujistit, že jste tu pro něj a se vším mu pomůžete.“
Rodičovská trpělivost a pochopení se tak stávají klíčovou oporou – dítě se díky nim může krok za krokem zabydlet ve svém novém světě, aniž by mělo pocit, že v tom zůstalo samo.
Každé dítě reaguje jinak – pomůže Teorie typů
Ne všechny děti prožívají první školní dny stejně. Zatímco jedno se těší na nová dobrodružství, jiné se může cítit zaskočené už jen tím, že musí sedět v lavici. Psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí a tvůrkyně osobnostního konceptu zvaného Teorie typů, vysvětluje, že právě povahové nastavení určuje, jak dítě zvládá adaptaci. Podle této teorie existují čtyři základní typy – každý se školní výzvou bojuje trochu jinak.
zdroj:
Jana Szkrobiszova
„Akčním dětem může dělat potíže vydržet sedět, jiné – vyžadující předvídatelnost – se hroutí, když neznají přesný plán. Děti, které touží po kompetenci, si mohou stěžovat, že paní učitelka něco ‚neví‘, a ty, které mají potřebu jedinečnosti, se snadno začnou trápit tím, že je učitelka nemá ráda, protože se na ně neusmála,“ popisuje typické situace Miková.
Podle ní je proto velkou výhodou, když rodiče znají osobnostní typ svého dítěte. Snáze pak pochopí jeho reakce a mohou mu nabídnout podporu, která bude skutečně fungovat – ne obecně, ale na míru jeho povaze.
Ne vždy je kroužek po škole to nejlepší řešení
První týdny ve škole mohou dítě unavit víc, než si rodiče dovedou představit. Nové prostředí, desítky lidí kolem, pravidla, která musí respektovat, a soustředění na úplně nové úkoly – to vše dokáže vyčerpat i jinak odolného školáka. Někdo odchází ze školy plný energie, jiný naopak sotva vleče nohy.
zdroj:
Jana Szkrobiszova
„Pošťuchování ve frontě na oběd pak může snadno vyústit v potyčku, což ovšem nemusí znamenat, že je vaše dítě agresivní. Obzvlášť pro introvertní děti může být náročný také hluk a další sociální kontakty v družině,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková.
Právě proto stojí za zvážení, zda je vhodné dítěti hned od začátku školní docházky přidávat další zátěž v podobě kroužků a aktivit po vyučování. Možná víc než sportovní trénink nebo jazyková škola udělá vašemu prvňáčkovi dobře volné odpoledne, kdy si může jen tak hrát, tvořit nebo se ponořit do vlastních představ.
„Někdy je lepší dopřát dítěti odpočinek bez tlaku na výkon – prostě čas jen tak si hrát, tvořit nebo lelkovat. Právě volná hra dává dítěti možnost načerpat síly na další den plný soustředění a sociálních kontaktů,“ dodává odbornice.
zdroj:
Jana Szkrobiszova
Když emoce vybuchnou až doma
Škola není jen o čtení a psaní. Dítě během dne spotřebuje obrovské množství energie, nejen fyzické, ale především psychické. V novém prostředí musí dávat pozor, dodržovat pravidla, zvládat sociální kontakty a přitom se učit nové věci. Není divu, že se zapomene napít, pořádně najíst nebo že mu jednoduše dojdou síly. I proto potřebuje více spánku než dřív.
Psycholožka Šárka Miková upozorňuje, že právě po příchodu domů se mohou objevit silné emoce, které dítě ve škole potlačovalo: „Není neobvyklé, že po návratu domů se mohou u dítěte projevit emoce, které ve škole drželo na uzdě. To, že se dítě doma rozpláče nebo zlobí, není selhání – naopak, je to přirozený ventil v bezpečném prostředí, kde ví, že je přijímáno.“
Rodiče tak mohou mít někdy pocit, že právě jim se dostává „nejhorší“ verze jejich dítěte. Ve skutečnosti je to ale známka důvěry – domov je pro dítě bezpečné místo, kde může pustit ven všechno napětí. Pokud k tomu přidáte klid, trpělivost a pochopení, pomůžete mu zpracovat náročný den a postupně získat jistotu ve školním světě.
