Luxus, který si mohou dovolit jen stárnoucí elity

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Politika jednoho dítěte narušila tisíce let trvající čínskou tradici, že se děti musejí postarat o své rodiče. Jediní potomci svou povinnost nezvládají. Zatímco běžní obyvatelé komunistické země tak musí spoléhat na směšný počet lůžek ve státních zařízeních, pro elity vznikají luxusní rezidence.

Číně začínají chybět domovy pro seniory. Ilustrační snímek

Číně začínají chybět domovy pro seniory. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Vypadá to jako malé, dobře střežené městečko. Na předměstí Pekingu přijímá jedna rezidence důchodce, kteří nejsou jako ostatní: v Jen-jüanu tráví poslední léta svého života v luxusu čínská vyšší společnost.

Bývalí důstojníci, univerzitní profesoři či filmaři tu berou hodiny tance, kurzy vzpírání či se zabývají gastronomií. Ve společenské místnosti trůní velký klavír. Na zdech visí pestrobarevné obrazy izraelského umělce Davida Gersteina.

"To je dneska náš domov," říká jednasedmdesátiletá obyvatelka rezidence Li Jing, která pracovala 30 let pro armádu. "Pokud nenastane nějaká katastrofa, budeme tady žít až do smrti," dodává.

Luxusní zařízení, jako je to v Jen-jüanu, které má nemocnici a zdravotníky k dispozici ve dne v noci, se v Číně dosud vyskytují jen zřídka, ale s rychlým stárnutím populace by jich mělo být čím dál tím více. Do roku 2050 bude každé třetí osobě v zemi přes šedesát let, což bude celkem představovat 487 milionů obyvatel, uvádí se v oficiální zprávě.

Dříve se rodiče mohli ve vyšším věku spoléhat na své děti. Avšak politika jednoho dítěte tradice narušila a na bedrech jediného potomka dnes leží všechno.

"Tradice, že se děti musejí starat o staré rodiče, je stará tisíce let. Jak se mění společnost, mění se i tato tradice," vysvětluje paní Li.

Nový typ podnikání

Vláda ve snaze čelit hrozící krizi v důsledku stárnutí populace zavedla preferenční daňovou politiku pro ty, kdo poskytují služby starým lidem. Do roku 2020 chce mít Čína 35 až 45 lůžek na 1000 obyvatel, což znamená celkově na osm milionů lůžek.

To povzbudilo soukromé firmy, aby se pustily do podnikání v tomto sektoru. Mimo jiné tak investují do výstavby pětihvězdičkových rezidencí.

V Jen-jüanu, zařízení spravovaném pojišťovací společností Tchaj-kchang, mohou rezidenti připsat důchodovému fondu společnosti dva miliony jüanů (6,35 milionu Kč) nebo složit zálohu jeden až dva miliony jüanů (3,2 až 6,35 milionu Kč) plus platit měsíční výdaje ve výši nejméně 6000 jüanů (1900 Kč) beze stravy.

Státní domovy důchodců oproti tomu přijdou na méně než v přepočtu 22 500 Kč měsíčně nebo mohou klienti zažádat o podporu, ale jsou často vnímány jako ta poslední možnost pro nejméně majetné.

Změnila se rodinná struktura

"Zda čínský sektor péče o staré lidi může uspokojit potřeby stárnoucí populace, závisí na tom, kdo to platí. Pokud to je soukromý sektor, je o klienty dobře postaráno, pokud je ale plátcem stát nebo společnost, pak tento sektor tak, jak dnes funguje, nemůže takové potřeby uspokojit," uvádí profesor Čchen Jou-chua.

"V minulosti žily celé rodiny pospolu, ale s urbanizací se rodinná struktura změnila," říká Ke Ming z Jen-jüanu.

Mladí lidé z celé Číny migrují do velkých měst, kde mají větší možnosti zaměstnání a vyšší mzdy. Fenomén prázdných hnízd postihuje i elity, jejichž děti žijí v zahraničí nebo mají náročná povolání.

"Nemohu se na ně spoléhat," prohlašuje dvaaosmdesátiletý bývalý profesor ruštiny a esperanta Ču Ming-i. "Mají svou kariéru a svou rodinu," vysvětluje a dodává, že jeho syn žije v Japonsku a dcera pracuje pro mezinárodní rozhlas v Pekingu. "Nemají čas ani energii, aby se o mě starali," říká.

Tagy: Čína zahraničí politika jednoho dítěte čínská politika děti a rodina aktivní stáří

Zdroje: ČTK,AFP