Ne všichni mu ale tleskali ve stoje. Ačkoliv byl Luis de Funès miláčkem publika, v zákulisí to neměl vždy jednoduché. Jeho preciznost hraničila s posedlostí, jeho výbušnost dokázala v kolezích probouzet respekt i strach. Někteří mu tiše záviděli – nejen úspěch, ale i to, že si mohl dovolit být tím, kým byl. V malých gestech a grimasách ovládal scénu, ale v osobním životě působil uzavřeně, někdy až odtažitě. Zatímco diváci se smáli, někteří kolegové zažívali s tímto hercem sociální napětí. Geniální komik, nebo náročný perfekcionista? Odpověď nejspíš leží někde mezi tím.

Z nesmělého kluka hereckým fenoménem

Louis de Funès se narodil 31. července 1914 v Courbevoie do španělské rodiny, která si s sebou do Francie přivezla nejen přízvuk, ale i pořádnou dávku temperamentu. Ačkoliv se později stal králem filmové grotesky, jeho začátky by klidně mohly být scénářem ke komornímu sociálnímu dramatu. Vystřídal celou řadu zaměstnání – byl karikaturista, účetní, neúspěšný obchodní zástupce a hlavně pianista v pařížských nočních barech. Doprovázel kabaretní čísla, občas zahrál na svatbách, a když to dobře šlo, i na pohřbech. Nezní to jako cesta ke slávě? Ani trochu.

Na této fotografii stojí Luis de Funès po boku svého syna Oliviera, se kterým si zahrál ve slavné komedii Křidýlko nebo stehýnko | zdroj: osobnosti.cz

Herectví tehdy působilo spíš jako tajné přání než reálný směr. Na hereckou konzervatoř nastoupil až po třicítce a dlouho zůstával na okraji zájmu režisérů. Jenže osud má smysl pro ironii  a také pro načasování. Ve čtyřiceti letech se Louis konečně objevil před kamerou, a o pár let později to bouchlo naplno. Jeho tvář se začala objevovat stále častěji, jeho jméno se skloňovalo ve všech pádech a jeho grimasy si diváci zamilovali napříč generacemi i státními hranicemi.

Jeden režisér, jedna šance a zrodila se hvězda

Šlo o jediné správné obsazení ve správný čas. A taky o jednoho muže za kamerou, který v tom nevýrazném, věčně přehlíženém herci uviděl obrovský a nekonvenční potenciál. Režisér Jean Girault, pozdější duchovní otec legendární série o četnících, byl tím, kdo de Funèse pustil na scénu. A ten nezaváhal ani vteřinu. Konečně mohl rozpoutat svůj vnitřní chaos naplno – běhat, křičet, střídat grimasy jako na běžícím pásu.

S každým filmem rostl. Ne tedy v centimetrech, protože byl malý, to se vědělo. Ale rostl v síle výrazu, tempu a přesnosti. A pak přišel Četník ze Saint-Tropez – role, která mu sedla jako ulitá. A Francie se do něj zamilovala. I ti, kdo si mysleli, že je moc divoký, moc hlučný, moc… všechno. Právě v jeho „moc“ byl ten klíč. A díky režisérovi, který se nebál vsadit na nepravděpodobného koně, se Louis de Funès stal nesmrtelnou ikonou evropské komedie.

Četník Cruchot – malý muž s velkou razancí

Píše se rok 1964. Letní francouzské slunce, moře, pláže a... totální zmatek. Film Le Gendarme de Saint-Tropez představil světu postavičku četníka Ludovica Cruchota, která se okamžitě stala kultem. Malý muž v příliš velké uniformě, který běhal jako fretka, komandoval každého ve svém okolí a byl vždy o krok vedle. Ale jak říkal sám de Funès: "To, že jsem zmatený, ještě neznamená, že nemám pravdu!"

Publikum se do něj zamilovalo. Cruchot nebyl dokonalý  a právě v tom tkvěla jeho dokonalost. V jeho výkřicích, panice a chaotických reakcích byl ukryt komediální podtext, vykreslený tisíci grimasami, kterými si získal miliony diváků.

Tajemství jeho nesmrtelnosti

Louis de Funès nikdy nehrál milovníky, ale přesto byl milován. Nehrál hrdiny, ale přesto inspiroval. Byl to muž, který dokázal udělat z jedné zdvižené obočí celovečerní show. A i když trpěl zdravotními problémy, byl hypochondr a měl strach z létání, na jevišti a před kamerou byl nezastavitelný.

Pro spoustu diváků je jeho výraz nesmrtelný a stal se ikonou pravé francouzské komedie, která dokáže rozesmát i dlouho po závěrečných titulcích. | zdroj: osobnosti.cz

Zemřel v roce 1983, ale jeho filmy rozhnodně neumřely s ním. Četník ze Saint-Tropez, Velký flám, Oskar, Křidýlko nebo stehýnko, to všechno běží dál. Na televizních obrazovkách, streamovacích platformách i v našich vzpomínkách. Každá generace si ho znovu a znovu zamiluje. Protože humor, který mluví mimikou, nevyžaduje žádný složitý překlad.

Co se dělo v soukromí krále francouzské komedie?

Luis de Funès svůj zámek Clermont nezakoupil, ale zdědil jej společně se svou manželkou Jeanne Barthelémy, která jej získala z matčiny strany rodiny.

Brzy po nastěhování však přišly první varovné signály. Neznámý pachatel požadoval výkupné a vyhrožoval, že ublíží Funèsově rodině. Telefonáty i dopisy byly natolik znepokojivé, že se herec obrátil na policii. Nakonec sice došlo k zatčení prostředníka, ale skutečný pachatel zůstal neodhalen.

Luis de Funès bral situaci vážně. Ze zámku se postupně stalo opevněné sídlo. Nechal instalovat zabezpečovací systémy a dokonce i malé nálože na okenicích, aby ochránil svou rodinu. 

Louis de Funès je důkazem, že když člověk pochopí komickou sílu obyčejnosti, může se stát legendou. Že není třeba hora svalů, když stačí jeden neklidný pohled, který vás dostane. A že i ten nejmenší četník dokáže rozezvučet celý svět smíchem.