Láska nebo zvyk: Jak poznat, že se váš vztah nebezpečně opotřebovává?

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Žádné dlouholeté manželství nebo partnerství není bez mráčku a láska není neměnná konstanta. Jak po mnoha letech poznat, zda se ještě s partnerem či partnerkou milujete, nebo spolu žijete ze zvyku? Hranice mezi tím bývá velmi tenká.  

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Páry, které spolu žijí ze zvyku, upadají do jakési šedi života, žijí tak trochu jako kdyby byli rozsazeni, ale přesto zůstávají sedět vedle sebe. Jejich život se stává rutinou. Jiné páry mají živější vztah. Mohou rovněž projít obdobím omrzelosti, ale jsou si toho vědomy a daří se jim zachovat si vzájemnou lásku, píše francouzský deník Le Figaro.

Jestliže partneři začnou o svém vztahu přemýšlet, ukazuje to nepochybně na jeho jistou slabost, ale zároveň to je velmi zdravé, uvádí psychoanalytička Florence Lautrédouová. Mozek je přítelem lásky.

Když přemýšlíme, uvědomujeme si, do jaké míry je vztah opotřebovaný, a ukazujeme snahu obnovit jej. Tuto otázku si kladou všechny páry, ať už jejich společný život trvá tři měsíce nebo 15 let. První milostné vzplanutí je pryč, vztah páru je jako elektrokardiogram, se svými výškami i hloubkami.

Některé zvyklosti páru způsobují radost, jsou to rituály, které mají jakousi posvátnou hodnotu proto, že patří jen a jen páru a posilují vzájemný vztah, říká Florence Lautrédouová.

Partneři jsou vzájemně zodpovědní. Ten z partnerů, který dodržuje obvyklé rituály, nepůsobí dojmem nepředvídatelnosti, ale někdy mu chybí nezávislost. Druhý si zase neuvědomuje nestálost partnera. V takových případech můžeme konstatovat stále častější omrzelost ve vztahu mezi partnery ve věku od dvaceti do třiceti let způsobenou tím, že tu je stále širší nabídka nových vztahů a podvádět partnera je tak snadné.

Faktorů, které nás mají varovat, je mnoho. Především to je téměř depresivní stav jednoho z obou partnerů, který má pocit, že svět kolem něho je jednotvárný a méně zajímavý. Pak je to skutečnost, že jeden z partnerů mizí ze zorného pole druhého.

Neshody mezi přáteli a uvnitř páru, který se stává neharmonickým, jsou rovněž příznačné. A konečně v některých extrémních případech vyvolává zvyk jakousi alergii, kdy jeden z partnerů nesnáší pach či dech toho druhého. Nemluvě již o sexuálním životě, který vymizel. Nepřítomnost lidských vztahů nutně vyvolává ukončení i vztahů sexuálních.

Lze tedy s někým zůstávat ze zvyku? Jistě, ale za té podmínky, že existuje jasná dohoda. Pár se například rozhodne přijmout stále běžnější model, kdy se jeden z obou partnerů, většinou muž, věnuje přednostně svému zaměstnání, sportu či zálibám a druhý partner, nejčastěji žena, se uchýlí k péči o rodinu.

Jak máme reagovat, když zjistíme, že naše partnerství upadlo do zvyku? Především je třeba to akceptovat. Pak je důležité jednat a nezapomínat, že absence reakcí vytváří status quo. Poté je třeba zjistit, zda to je naše vina, klást si otázku, zda je vše v pořádku v našem životě a zejména v zaměstnání.

Jestliže má problém příčinu v partnerech, je nutné to tomu druhému sdělit. Ten namítne: Potkal jsi někoho? Na to je třeba odpovědět: Dosud ještě ne. Pokračování se může odehrávat u terapeuta nebo mezi partnery, kteří se snaží najít společnou půdu.

Tagy: zahraničí domácí zdraví a životní styl děti a rodina

Zdroje: ČTK,Le Figaro