Kronika sériových vrahů: Klaun, který pohřbíval své oběti pod domem. Jména některých hledáme dodnes.

Byl oblíbený, usměvavý a na dětských oslavách rozdával balónky. Ve volném čase pomáhal komunitě, podnikal a budil dojem člověka, kterému lze bez váhání svěřit klíče od domu. Jen málokoho by napadlo, že jen pár metrů pod jeho nohama se rozkládá jedno z největších pohřebišť sériového vraha v dějinách Spojených států.

John Wayne Gacy dokázal téměř šest let vést dvojí život. Přes den byl spořádaným občanem, po setmění se měnil v lovce mladých mužů. Když policie konečně odkryla pravdu, následoval objev, který otřásl celou Amerikou. Vyšetřovatelé vytahovali ze země jedno tělo za druhým. Pod podlahou rodinného domu se ukrýval hřbitov, jaký si do té doby nikdo nedokázal představit.

Gacy se narodil 17. března 1942 v Chicagu. Vyrůstal pod tvrdou rukou násilnického otce, který ho pravidelně bil a ponižoval. Přesto se už od mládí naučil skrývat své emoce a před okolím vystupovat jako příjemný, ochotný a ambiciózní muž. V dospělosti vybudoval prosperující stavební firmu, zapojoval se do místní politiky a mezi sousedy si získal pověst člověka, na kterého je spolehnutí. Jeho tvář znali dospělí i děti. Nikdo netušil, že za úsměvem se skrývá člověk bez špetky soucitu.

Zatčení Johna Wayna Gacyho zdroj: Profimedia.cz

První varování přišlo už koncem šedesátých let. Gacy byl odsouzen za sexuální napadení mladistvého chlapce. Po odpykání části trestu se ale dostal na svobodu a začal znovu. Tentokrát mnohem opatrněji. A také mnohem brutálněji. Své oběti hledal mezi mladými muži, studenty a brigádníky. Nabízel jim práci, vysoký výdělek nebo je prostě oslovil na ulici. Jakmile nastoupili do jeho auta nebo překročili práh jeho domu, jejich šance na přežití prudce klesaly.

Používal jednoduchý trik s pouty. Tvrdil, že jde o kouzelnické číslo nebo nevinnou demonstraci. Ve chvíli, kdy měl oběť spoutanou, začalo dlouhé mučení. Následovalo sexuální násilí, škrcení a pomalá smrt. Některé oběti bojovaly o život celé hodiny. Podle pozdějších výpovědí si vrah celý proces vychutnával a měl potřebu své oběti zcela ovládnout. Mladí muži mizeli beze stopy, zatímco jejich rodiny marně obcházely policejní stanice a věřily, že se jednou vrátí domů.

Dům, který skrýval desítky mrtvých

V prosinci roku 1978 zmizel patnáctiletý Robert Piest. Jeho poslední známá stopa vedla právě ke Gacymu. Policisté začali skládat mozaiku podivných zmizení mladých mužů, která se v okolí opakovala už několik let. Při domovní prohlídce narazili na pronikavý zápach linoucí se z prostoru pod domem. Gacy tvrdil, že za vše může porouchaná kanalizace. Pravda byla mnohem děsivější. Kriminalisté začali odkrývat podlahu a záhy narazili na první lidské ostatky. Pak na druhé. Třetí. Další a další.

Vyšetřování se změnilo v noční můru. Těla ležela natěsnaná v úzkém prostoru pod domem, často jen několik centimetrů od sebe. Některé ostatky byly zabalené do provizorních obalů, jiné ležely přímo v hlíně. Pach rozkladu prostupoval celou stavbou, přesto v ní Gacy celé roky normálně bydlel, spal, jedl, pořádal večírky a přijímal návštěvy. Jen několik metrů nad mrtvými trávil běžné rodinné večery.

Pod domem leželo 29 lidských těl zdroj: Profimedia.cz

Nakonec policie objevila pod domem 29 těl. Další čtyři oběti vrah vhodil do řeky Des Plaines, protože už neměl kam další mrtvé ukrývat. Při výsleších se nejprve snažil zapírat. Potom svaloval vinu na údajné komplice. Nakonec se pod tíhou důkazů přiznal k 33 vraždám. Vyšetřovatelé ale nikdy nevyloučili, že skutečný počet jeho obětí mohl být ještě vyšší.

Je téměř nepochopitelné, jak dlouho dokázal unikat spravedlnosti. Sousedé na něj vzpomínali jako na přátelského muže, který pořádal grilování, pomáhal známým a pravidelně navštěvoval společenské akce. Na dětských oslavách vystupoval převlečený za klauna Poga a rozdával dětem úsměvy. Jen několik hodin poté se mohl vrátit domů a pokračovat ve svých zločinech. Právě kontrast mezi jeho veřejnou tváří a skutečnou povahou dodnes nahání mráz po zádech. Největší monstra totiž často nevypadají jako monstra.

Poprava ukončila život vraha, ne však děs jeho příběhu

Proces s Gacym se stal jedním z nejsledovanějších soudních řízení v historii Spojených států. Porota ho uznala vinným z 33 vražd, což tehdy představovalo nejvyšší počet vražd, za které byl jediný pachatel odsouzen. Obhajoba tvrdila, že trpí duševní poruchou. Znalci však dospěli k závěru, že své činy plánoval, pečlivě maskoval a dobře věděl, co dělá. Rozsudek proto zněl jednoznačně. Trest smrti.

Policie vynáší ostatky z domu hrůzy zdroj: Profimedia.cz

Ve vězení strávil dalších čtrnáct let. Maloval obrazy, poskytoval rozhovory a střídavě měnil své výpovědi. Rodinám obětí však nikdy neposkytl všechny odpovědi, po kterých toužily. John Wayne Gacy byl popraven smrtící injekcí 10. května 1994.

Ani jeho smrt ale nepřinesla úplný konec jednoho z nejděsivějších kriminálních případů americké historie.

Pokroky ve forenzní genetice umožnily po desetiletích vrátit jména některým obětem, které byly dlouhé roky vedeny pouze pod čísly. Poslední dosud identifikovanou obětí se stal Francis Wayne Alexander, jehož totožnost kriminalisté potvrdili 25. října 2021 pomocí genetické genealogie. Přesto zůstává pět mladých mužů stále beze jména a vyšetřovatelé dodnes žádají veřejnost o pomoc při jejich identifikaci.

Příběh Johna Wayna Gacyho není děsivý jen kvůli počtu zavražděných. Skutečnou hrůzu vyvolává především vědomí, že dokázal celé roky žít obyčejný život uprostřed poklidné čtvrti. Každé ráno zdravil sousedy, podával si s nimi ruce a večer se vracel do domu, pod jehož podlahou ležely desítky jeho obětí. Zatímco nad nimi lidé slavili narozeniny, pořádali grilování a plánovali budoucnost, pod nimi tiše mizely lidské životy.

Ani po více než čtyřech desetiletích od jeho zatčení proto jméno John Wayne Gacy nepředstavuje jen další položku v učebnicích kriminalistiky. Je varováním, že největší zlo často nemá děsivou tvář. Umí se usmívat, působit důvěryhodně a dokonale splynout s okolím. A právě tato představa dodnes děsí možná ještě víc než samotné zločiny, kterých se dopustil.