Průzkumy i analýzy britských médií ukazují, že Britové měli – a mnozí stále mají – ke svému panovníkovi rezervovaný vztah. Tady je osm důvodů, které to vysvětlují.

1. Ve stínu syna a jeho ženy

Kdyby se Britové mohli rozhodnout, kdo usedne na trůn, většina by ukázala na prince Williama. Už v roce 2021 průzkum agentury BMG Research ukázal, že 46 % Britů by si přálo, aby Karel předal korunu svému synovi. A jen 20 % veřejnosti tehdy podporovalo myšlenku, že by Camilla měla stát po jeho boku jako královna.

William a Kate v očích veřejnosti zosobňují moderní monarchii – jsou blízcí lidem, svěží, přirození. V době, kdy monarchie hledá novou tvář a smysl, představují právě oni naději na obrodu.

2. Jizvy z minulosti: Diana a rozvod, na který se nezapomíná

Obraz princezny Diany je v Británii doslova posvátný. Její smrt v roce 1997 zasáhla národ jako málo co jiného. Dodnes ji vnímá většina Britů jako „královnu srdcí“. A ať už se Karel snažil o nápravu své image jakkoli, veřejnost mu nikdy úplně neodpustila, jak se ke své první ženě choval.

YouGov přinesl data, podle nichž měla Diana vyšší popularitu než Karel. A nešlo jen o sympatie – lidé jí věřili. Charlese dodnes mnozí vnímají jako muže, který zradil symbol lidství, empatie a noblesy.

3. Stáří jako symbol nejistoty

Když se stal králem, bylo Karlovi už 73 let. Britové se tak přirozeně ptali, jak dlouho na trůnu setrvá a zda zvládne být aktivním panovníkem v době rychlých změn.

Ačkoli průzkum Ipsos ukázal, že 49 % obyvatel věří, že bude dobrým králem, zároveň byl cítit jistý odstup. Lidé by si přáli monarchu, který zemi povede dlouhodobě, a věk Karla III. v tomto směru budil obavy.

4. „Zvláštní“ král?

Karel je vzdělaný, sečtělý, ekologicky uvědomělý. Ale také trochu... jiný. Jeho zájem o homeopatii, duchovno a specifické rituály na něj vrhá světlo jakéhosi aristokratického podivína.

Nejde o to, že by byl nebezpečný nebo nekompetentní – spíše pro mnoho Britů zůstává těžko čitelný. A monarchie, která chce být pilířem jistoty, potřebuje někoho, v kom se lidé zrcadlí. Ne někoho, kdo působí, jako by žil ve své vlastní bublině.

5. Camilla – stále problematická postava

Ať už se Camilla snaží sebevíc, pro mnoho Britů zůstává „tou druhou“. Žena, která rozbila pohádkový příběh. I když dnes vystupuje důstojně a s noblesou, historická pachuť přetrvává.

Průzkumy potvrzují, že veřejná podpora její role jako královny je nízká. Ani po letech manželství se jí nepodařilo získat srdce lidu.

6. Král s vlastním názorem

Během života nebyl Karel nikdy jen „tichým následníkem“. Aktivně psal ministrům, ovlivňoval agendu, propagoval ekologické reformy. Jeho „black spider memos“ – ručně psané dopisy politikům – vyvolaly pobouření.

Monarcha má být nestranný. A přestože jeho témata byla často ušlechtilá, způsob, jakým se do nich vkládal, narušoval důvěru. Mnozí se ptají: dokáže se jako král skutečně držet zpátky?

7. Obavy z oslabení monarchie

Na rozdíl od své matky, která si zakládala na důstojnosti a kontinuitě, Karel působí jako reformátor. Hovoří o zúžení monarchie, přehodnocení rolí členů rodiny, modernizaci.

Pro část společnosti je to vítané osvěžení, ale pro jinou – zejména starší generaci – symbol rozkladu tradice. Objevily se obavy, že místo jistoty přinese nové napětí a nejistotu.

8. Chybějící charisma

Karel není vyloženě neoblíbený. Ale také není milován. Jeho veřejná vystoupení působí chladně, formálně, odměřeně. Lidé mají rádi krále, který je nejen hlavou státu, ale i symbolem lidskosti.

A právě v tom se od své matky či syna výrazně liší. Chybí mu ten těžko popsatelný magnetismus, díky němuž by mu lidé odpouštěli chyby a obdivovali ho i přesto, že není dokonalý.

A přece král

Přes všechny pochyby se stal Karel III. králem Spojeného království. Zda se mu podaří překonat stíny minulosti a získat důvěru národa, ukáže čas. Jeho vláda je už teď jiná – méně pompézní, více zemitá, snad upřímnější.

Ale otázka, kterou si Britové kladou od počátku, zůstává stejná: Je to král, kterého chtěli? Nebo jen ten, kterého – po všech peripetiích – dostali?