Klidný park skrýval děsivé tajemství. Hromadný hrob plný useknutých hlav

Na první pohled klidná krajina jižně od Cambridge působí jako ideální místo pro rodinný výlet. Wandlebury Country Park je dnes zeleným útočištěm s výhledem do okolní krajiny a s tisíciletou historií pod nohama. Jenže právě tady se loni odehrál objev, který odhalil jednu z nejtemnějších kapitol raného středověku. Studenti archeologie z Cambridgeské univerzity během výukového výzkumu odkryli pohřební jámu plnou násilí, krve a nevyřešených otázek.

Po několik let přitom jejich terénní praxe přinášela spíše drobnosti moderního původu. Nejstarším nálezem bylo dlouho víčko od bonbonů Smarties ze šedesátých let. Až loňské jaro všechno změnilo. V zemi se objevily lidské kosti. A s nimi příběh starý přibližně 1 200 let.

Lokalita leží u známého hradiště z doby železné, označovaného jako Wandlebury Ring. Opevnění vzniklo více než tisíc let před samotnou pohřební jámou, přesto zůstávalo výrazným bodem krajiny i v 9. století. Tehdy byla oblast kolem Cambridge pohraniční zónou mezi saským královstvím Mercie a královstvím Východní Anglie, které ovládli Vikingové. Cambridge bylo v letech 874 až 875 vypleněno vikingskou Velkou armádou a region zůstal pod jejich kontrolou až do počátku 10. století. Právě do tohoto bouřlivého období jsou ostatky předběžně datovány.

Brutální jáma na hraně starého světa

Pohřební jáma byla nalezena těsně za hranicí dávného hradiště. Obsahovala čtyři kompletní kostry a množství rozčleněných ostatků. Mezi nimi šest lebek bez těl a podivně navršené kosti nohou. Některé části těl byly naskládány podle typu, což je i u hromadných hrobů velmi neobvyklé.

Většina pohřbených byli mladí muži. Jedna z koster ležela obličejem dolů, což bylo ve své době považováno za výraz krajní neúcty. Další těla naznačovala, že mohla být při pohřbení svázána. Jeden muž byl zjevně sťat, o čemž svědčí zářezy na dolní čelisti a prvním krčním obratli. Přestože některé kosti nesou známky bojových zranění, archeologové zatím nemají dostatek důkazů, aby mohli jednoznačně rozhodnout, zda šlo o oběti bitvy, popravy nebo kombinaci obojího.

zdroj: Profimedia.cz

Zvláštní pozornost budí izolované lebky bez dolních čelistí. Je možné, že byly před pohřbením vystaveny jako trofeje. Některé části těl mohly být v době uložení již v pokročilém stadiu rozkladu. Celý nález tak naznačuje extrémní mezilidské násilí, které se odehrávalo v době opakovaných střetů Sasů a Vikingů.

Obr, který podstoupil operaci mozku

Nejvíce však archeology zaujal jeden z mladíků. Bylo mu mezi 17 a 24 lety a měřil přibližně 195 centimetrů. V době, kdy průměrná výška mužů dosahovala zhruba 165 centimetrů, musel působit jako obr. Odborníci se domnívají, že mohl trpět nádorem na hypofýze, který způsoboval nadměrnou produkci růstových hormonů.

V jeho lebce se nachází otvor o průměru přibližně tři centimetry. Vznikl ještě za jeho života a nese známky hojení. Nešlo o násilné poranění, ale pravděpodobně o trepanaci, starověký chirurgický zákrok, při němž se do lebky vyvrtal otvor s cílem snížit tlak nebo zmírnit bolesti hlavy. Pokud muž skutečně trpěl nádorem, mohl být zákrok pokusem o úlevu od silných bolestí.

Ostatky nyní procházejí detailními analýzami včetně výzkumu starověké DNA a izotopových testů. Ty by měly odhalit zdravotní stav, příbuzenské vztahy i geografický původ pohřbených. Jednou z klíčových otázek zůstává, zda šlo o vikingské nájezdníky, nebo o místní saské obyvatele.

To, co začalo jako běžná studentská praxe, se proměnilo v objev, který přepisuje lokální dějiny. Wandlebury dnes působí jako klidné místo s dlouhou pamětí. Pod jeho povrchem se však skrývá připomínka doby, kdy se o území bojovalo s mečem v ruce a kdy lidský život mohl skončit bez jména, bez hrobu a bez milosti.