Když jste ve vztahu, ale hlava (a srdce) bloudí jinde

„Často si představuju jiné muže jako možné partnery. Když mě někdo cizí upřeně sleduje, okamžitě si domýšlím scénáře – jak se zamiluje, jak spolu začneme něco nového. Jsem ve vztahu, miluju svého muže, ale stejně občas ujíždím – fyzicky i emocionálně. A někdy si říkám, jestli to není jen útěk. Od zklamání. Od nudy. Od nepřiznané nejistoty.“

Touha jako úniková cesta

Co se v nás odehrává, když si i ve stabilním vztahu dál hledáme „toho pravého“? Odborníci říkají jasně: když nás láká dívat se jinam, často to není o těch druhých. Je to o tom, co doma nefunguje a co v sobě samých potřebujeme zahladit.

Touha po cizí pozornosti není jen rozmar. Je to signál. Možná vám v partnerství chybí něha, uznání, srozumění. Možná vás užírá rutina. Možná máte pocit, že vás partner nevidí. Anebo jste v roli dítěte, které raději uteče za novou hračkou, než aby si sedlo a řeklo: „Takhle už to dál nejde.“

Jenže pokud se rozptýlíte někým dalším, vyřeší se tím něco? Nejspíš ne. I v novém vztahu se časem objeví stejná prázdná místa. Protože problém nebyl (jen) ve vašem partnerovi, byl i ve vás.

Věrnost není slepota, ale volba

Monogamie není o tom, že si přestaneme všímat lidí kolem. Je o tom, že si všímáme, ale rozhodneme se jinak. Věrnost není biologický pud, je to vědomá práce. A ta práce začíná právě v těch chvílích, kdy cítíme, že nás to táhne jinam.

Polygamní typy vnímají vztahy jako otevřenější prostor- flirt i aféra jsou pro ně legitimní možností. Ale pokud to děláme za zády partnera, bez dohody, bez respektu, pak nejde o svobodu. Jde o podraz.

Třetí jako koření? Spíš jako rezavý hřebík

Někteří lidé si myslí, že „třetí“ osoba pár osvěží. Okoření vášeň. Vzbudí žárlivost, a tím i zájem. Ale většinou to končí jinak- zraněním, nedůvěrou, rozkladem. Hrátky s citem a loajalitou jsou vždycky oheň, který neohřívá, ale pálí.

A co teprve strategie: „Budu dělat, že se o mě jiní zajímají, aby mě ten můj začal víc chtít.“ To není flirt, to je manipulace. A většinou má krátkou životnost, partner si jednou řekne: „Dost.“ A odejde.

Dospělý vztah začíná dospělým rozhovorem

Pokud vás myšlenky na jiné muže nepouštějí, nezačínejte tím, že si najdete milence. Začněte tím, že si promluvíte se svým partnerem. O tom, co vám chybí. Co vás trápí. Po čem toužíte.

Upřímnost bolí, ale nevěra bolí víc. A odvaha mluvit může být začátkem změny, nebo aspoň cestou k tomu, abyste pochopili, proč a kam se vlastně chcete dívat.

A co muži? Taky jste ve vztahu, ale občas vám to nedá a sjedete pohledem jinou?

Zajímá vás, co by bylo kdyby, nebo si s někým píšete a říkáte si, že o nic nejde? Možná jste v podobném rozpoložení jako ženy, o kterých je tento článek. Zkuste si to přiznat. Bez výčitek, ale na rovinu. Pět otázek, než napíšete první „Ahoj…“:

Láska není samozřejmost.

A věrnost není o slepotě, ale o vědomé volbě. Když se přistihneme, že nás víc zajímá někdo jiný než náš partner, není to chyba, je to zpráva. O tom, co nám chybí, co jsme přestali budovat, co jsme v sobě potlačili nebo přehlíželi. Ale než zničíme vztah, který má pořád pevné kořeny, stojí za to se zastavit. Promluvit si- nejdřív sami se sebou, a pak s tím druhým. Otevřeně. S respektem. Protože právě tam, v upřímnosti a odvaze hledat společné řešení, může začít něco nového. Silnějšího. Hlouběji zakořeněného. A opravdovějšího než všechny fantazie.