Jméno plné tajemství a magie severu. Nosí ho u nás pouhých 8 žen a ve třídě si ho opravdu nespletete
25. 3. 2026 – 12:00 | Magazín | Jana Strážníková
Jméno, ze kterého div nezní severské dálavy a tóny tajemných nyckelharp, u nás nenosí ani deset žen a dívek.
Data Českého statistického úřadu už víc než deset let hovoří jasně: Nejoblíbenějším jménem pro dívku zůstává Eliška, pořadí na dalších místech se mění, ale zároveň nečekejte žádná překvapení: Viktorie, Anna, Sofie...
A nic proti, samozřejmě, jde o krásná jména. Spousta rodičů se ale tak trochu na truc chce vymykat a dát své dcerce jméno, které opravdu nezapadne a každý se po jeho zaslechnutí ohlédne.
Jmen, jejichž nositelek u nás najdeme jen naprosté minimum, existuje spousta. A jedno mezi nimi jiskří podmanivě pohanskou magií: Runa.
Runa pochází ze starých germánských jazyků, konkrétně z kořene rún, což znamená magický znak či tajný příběh, tajná historie.
Díky populárním seriálům jako Vikingové a zahrnutí severských mýtů do filmového univerza Marvelu je zájem o severské tradice na vrcholu a nejspíš všichni tak víme, že runy byly tradičním severským písmem.
Už méně se ale ví, že runová abeceda nesloužila jen výhradně jako úplně tradiční hláskové písmo. Každý znak měl totiž vlastní význam, vlastní moc a vlastní, svoji, jedinečnou magii. A právě ta prostupuje i jménem: Runa je pevná jak skála, do které se znaky tesaly, a plná kouzelné moci stejně jak ochranná runa Algiz či runa válečnické síly Tiwaz.
Jméno ve variantě Rúna dnes potkáme například na Faerských ostrovech či na Islandu. A i v Česku, ale jen velmi vzácně: Podle záznamů existuje jen osm Run.
Není načase přidat devátou? Přišlo by hned dvojí kouzlo: Devátá runa v runové abecedě je totiž mimochodem Hagalaz, znak s divokým významem: Krupobití, přírodní síla.
Co mocnějšího dát dívce do života než sílu samotné přírody?