Poslanec rekapituluje stávající situaci: „Požadavek, aby pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích státu bylo předkládáno tzv. lustrační osvědčení, kterým uchazeč prokazuje, že v období od 25. 2. 1948 do 17. 11. 1989 nebyl příslušníkem nebo spolupracovníkem Státní bezpečnosti, vychází ze zákona č. 451/1991 Sb.“

Upozorňuje, že u příslušníků StB žádný problém není. „Neboť u nich je evidence podle pracovního zařazení u složek bezpečnosti a vychází z osobního spisu každého z nich. Mnoho z nich ze služby po roce 1989, respektive v průběhu roku 1990, odešlo nebo bylo odejito, ale je i mnoho z nich, kteří ve službách státu zůstali a své uplatnění našli nejen u nové státní bezpečnosti BIS, ale i v Policii ČR, kde zúročili a zúročují své zkušenosti.“

Horší to je podle Ondráčka v případech lidí, kteří s StB spolupracovali, ať již vědomě či nevědomě. Ti se tak dostali do seznamů vedených Státní bezpečností a Vojenskou kontrarozvědkou.

„Za poslední dvě desítky let platnosti tohoto zákona jsme tak byli svědky obvinění ze spolupráce s StB u mnoha, ať již veřejně známých či méně známých lidí, kterým se zveřejněním těchto informací s určitostí změnil jejich osobní život. Vzpomeňme případy herců Jana Kanyzy, Jana Skopečka či Jiřiny Bohdalové, kteří se museli soudit, aby dosáhli výmazu svého jména z těchto seznamů. V seznamech jsou i jména dalších, kteří se však nesoudili, ale spolupráci popírají. Jména zveřejňovat není třeba, ale na internetu je lze celkem bez obtíží dohledat.“

Ondráčka rekapituluje situaci okolo lídra hnutí ANO Babiše a dochází k tomuto závěru ohledně lustračního zákona: „Případně vyhraný soudní spor Andreje Babiše může být tou pomyslnou kapkou pro jeho úplné zrušení nebo alespoň přehodnocení. Diskuse kolem toho však určitě bude živá a plná osobních útoků zastánců i odpůrců tohoto zákona. Česká republika však musí začít hledět více dopředu, než se stále otáčet a hledat vnitřního nepřítele a viníka stavu současného. Budoucí generace budou v hodnocení novodobých dějin ČR nekompromisní a budou vycházet z faktů a ne z nevěrohodných seznamů.“

Celé vyjádření Zdeňka Ondráčka:

Validita lustračních osvědčení

Požadavek, aby pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích státu bylo předkládáno tzv. lustrační osvědčení, kterým uchazeč prokazuje, že v období od 25.2.1948 do 17.11.1989 nebyl příslušníkem nebo spolupracovníkem státní bezpečností, vychází ze zákona č. 451/1991 Sb.

U příslušníků StB není žádný problém, u nich je evidence podle pracovního zařazení u složek bezpečnosti a vychází z osobního spisu každého z nich. Mnoho z nich ze služby po roce 1989, respektive v průběhu roku 1990 odešlo nebo bylo odejito, ale je i mnoho z nich, kteří ve službách státu zůstali a své uplatnění našli nejen u nové státní bezpečnosti BIS, ale i v Policii ČR, kde zúročili a zúročují své zkušenosti. Horší to je v případech lidí, kteří s StB spolupracovali, ať již vědomě či nevědomě a dostali se tak do seznamů vedených státní bezpečností a vojenskou kontrarozvědkou. Za poslední dvě desítky let platnosti tohoto zákona jsme tak byli svědky obvinění ze spolupráce s StB u mnoha, ať již veřejně známých či méně známých lidí, kterým se zveřejněním těchto informací s určitostí změnil jejich osobní život. Vzpomeňme případy herců Jana Kanyzy, Jana Skopečka či Jiřiny Bohdalové, kteří se museli soudit, aby dosáhli výmazu svého jména z těchto seznamů. V seznamech jsou i jména dalších, kteří se však nesoudili, ale spolupráci popírají. Jména zveřejňovat není třeba, ale na internetu je lze celkem bez obtíží dohledat.

V současné době je mediálně nejvíce propírána spolupráce s StB u předsedy hnutí ANO 2011 Andreje Babiše. Ten se proto na Slovensku soudí s Ústavem paměti národa a chce se domoci výmazu svého jména ze seznamů. Za poslední tři měsíce se toho kolem jeho jména a jeho údajné spolupráce zmínilo již mnoho. Někteří poslanci nově zvoleni za jeho hnutí do Poslanecké sněmovny dokonce prohlašují, že v případě, že by jméno jejich předsedy nebylo zbaveno nálepky spolupracovníka StB, by s tím měli osobní problém a své působení v hnutí ANO 2011 by museli přehodnotit. Na internetu máme také možnost shlédnout celý svazek, který byl na Andreje Babiše evidován a na scénu přicházejí i bývalí důstojníci státní bezpečnosti. Jeden z nich tvrdí, že celý spis je podvrh a že zřejmě byl vytvořen bez vědomí údajného spolupracovníka, kdežto jiný bývalý důstojník zase tvrdí, že takto se spisy vedly a že údaje uvnitř jsou pravdivé. Rozhodnout v této věci může s konečnou platností pouze soud, ale ten nebude dříve než na počátku příštího roku. Babišovo hnutí má však našlápnuto do vlády, ale její předseda tam má dveře zatím zavřené.

Více jak 10 let je v určitých periodách navrhováno zrušení tohoto lustračního zákona, ale vždy bezvýsledně. Možná až nyní, kdy to potřebuje politicky známá osobnost, přijde znovu na pořad dne přezkum, zda Česká republika potřebuje více jak po 24 letech od událostí z roku 1989 takový zákon, který v podstatě diskriminuje určitou část obyvatel na základě seznamů, které, jak se zdá, a jak dokládají soudní spory známých osobností, jsou nedůvěryhodné. Případně vyhraný soudní spor Andreje Babiše může být tou pomyslnou kapkou pro jeho úplné zrušení nebo alespoň přehodnocení. Diskuse kolem toho však určitě bude živá a plná osobních útoků zastánců i odpůrců tohoto zákona. Česká republika však musí začít hledět více dopředu než se stále otáčet a hledat vnitřního nepřítele a viníka stavu současného. Budoucí generace budou v hodnocení novodobých dějin ČR nekompromisní a budou vycházet z faktů a ne z nevěrohodných seznamů.

Zdeněk Ondráček, poslanec Parlamentu ČR